…prosíme vystupte…

V pátek, když se William vrátil z práce, mi řekl, ať si sbalim věci na celej víkend a že někam jedem. Ani jsem se nestačila zeptat kam přesně a už jsme uháněli někam směrem na jih Anglie. Za tmy jsme dorazili do nějaký usedlosti kousek od městečka Portsmouth. Celý příspěvek →

a k tomu pár historek

V pondělí jsem si chtěla koupit letenku na tenhle tejden domů, jenže mě předběhl William, kterej mi ji koupil až na podnělí příštího tejdne a řekl, že naschvál něco vodřekl o víkendu, abychom mohli ještě něco podniknout. To mě teda docela zaskočil, musim říct, že příjemně, i když vlastně nevim, co vod toho všeho mám vočekávat. Celý příspěvek →

V lehkým alkoholovým opojení

Po Williamově odjezdu jsem našla na kuchyňským stole lísteček, ať si užiju rozlučku a k tomu přiloženejch sto Liber, ať to prej můžu pořádně roztočit. Úplně mi ukápla slza, jak jsem z toho byla dojatá, nechápu, jak může bejt tenhle člověk tak strašně pozornej, nehledě na to, že mi ty peníze fakt bodly, protože jsem mohla udělat super pořádnej nákup. Celý příspěvek →

..a další kecy

Tak v pondělí konečně vodjela Táňa. Na jednu stranu mi to bylo docela líto, protože jsme si spolu užily spoustu srandy a já ji trochu protáhla po Londýně a jí se to děsně líbilo, na druhou stranu jsem ale ráda, protože ten zbylej čas, co tu ještě budu, si chci užít taky trošku pro sebe a rozloučit se se známejma a tak. Celý příspěvek →

..a zase „domů“

A tak jsme ve středu vyrazili na cestu. Jenže William měl v rukávu ještě jedno Eso. Po cestě jsme se totiž zastavili na zámku Cawdor, jehož majitelkou je Lady Angelica Cawdor, což je původem Češka, neuvěřitelně vitální a skvěle vypadající asi sedmdesátiletá Lady, která vo Česku sice moc šajnu nemá, ale byla hrozně ráda, že nás vidí, teda hlavně Williama, se kterým se zná aspoň sto let. Celý příspěvek →

Všechno krásný jednou skončí…

Táňa, moje ségra, se fakt šíleně rychle aklimatizovala v nový společnosti a všichni ji strašně žrali, včetně Williama, ale i když jsem na ni trošku žárlila, docela jí to nakonec přeju, vona furt jen doma šprtá a tý srandy si moc neužije. Nejvíc se kolem ní motal ten pianista Olivier, kterej jí furt hrál nějaký rozněžnělý melodie a jí to evidentně strašně bralo, že jsem až dostala dojem, že se vážně zabouchla. Celý příspěvek →

Tohle je jak nějaká blbá mejdlová opera, koukat se na to je trapas, ale prožít to je docela síla…

V Anglii se neslaví Štědrej večer, ale až Boží Hod, takže ta velká chvíle měla teprve přijít. Ne, že bychom si dávali dárky, na to nás bylo moc neznámejch lidí najednou, i když já svůj dáreček pro Williama měla. Celý příspěvek →

a další skotský zážitky

Ráno na Štědrej den, když jsem se probudila kolem devátý ráno, bylo venku nádherně a slunečno a když jsem rozhrnula závěsy, ze svýho pokojíku jsem koukala na nádherně upravenou zahradu a na nakrátko sestříhanou travnatou cestičku vedoucí přímo k moři!! Já vůbec netušila, že budeme u moře a už vůbec ne, že vod něj budu 60m!!!! Celý příspěvek →

a začátek mejch úžasnejch vánoc

V sobotu jsme fakt vyrazili. William má nějaký šílený auto Bristol /nikdy v životě jsem předtim neviděla a neslyšela vo tomhle autě/, je to takovej sportovní vůz jak z třicátejch let, kožený sedačky a mahagonovej volant. První jsme jeli k jeho rodičům asi hodinu a půl severně vod Londýna. Bydlej v nějakým hrabství v úplně úžasným baráku, tak 300 let starým, maj 2 služebný a všude vokolo stáje s koňma, pastviny s ovcema, no fakt síla samota. Celý příspěvek →

a zase docela řádim

Nějak dlouho jsem nepsala, protože se vánoce blížej, já si snažila ještě na poslední chvíli přivydělat nějaký prachy, abych měla na dárky /pro sebe, hlavně…/ a tak jsem brala různý úplně připitomělý džoby, ale to je fuk, svůj účel to splnilo. Celý příspěvek →