a mám se vůbec na co těšit?

Dneska ráno jsem se probudila a strašně jsem si přála, aby bylo hnusně a pršelo nebo chumelilo, to je fuk. Jednou v životě si něco takovýho přeju, a vono jak naschvál se na mě zvenku směj sluníčko už v tudle nekřesťanskou hodinu. Celý příspěvek →

teda skoro…

Neděle byla v Maloje docela pod mrakem a hustě sněžilo. Na sjezdovku se nám moc nechtělo /já hlavně po tom prvním a posledním lyžování mám tak namožený svaly na nohou, že se stova hejbu/, takže jsme dlouho snídali, pak nás s Táňou Isabella vzala na prohlídku St. Moritz-to by bylo na samostatnej článek, fakt jsme vobčas s Táňou dost nechápaly, pak jsme se ještě zastavily v tom muzeu toho pradědečka malíře a v jednu jsme měly sraz se zbytkem rodiny v jedný strašně hezký restauraci v lese, kam nás Pietro všecky pozval na voběd. Když to tak shrnu, tak vlastně celá naše návšteva byla ve znamení nekonečnýho jídla a pití a povídaní, což je přesně to, co mi vyhovuje. Celý příspěvek →

a další příběhy z ráje nejbohatších lidí světa…

Tak mám zase chvilinku času popsat další události. V pátek ráno jsme vyrazili na sjezdovku. Celá Isabellina rodina se zřejmě narodila s lyžema na nohou, protože si to frčej z takovejch krpálů, až mi bylo fakt úzko. Celý příspěvek →

Tak tohle jsem si nepředstavovala ani v nejdivočejším snu…

Ale popořadě: vyjeli jsme už v noci ze středy na čvrtek a dobře jsme udělali, protože byla chumelenice a stav silnic úplně katastrofální. Táňa měla asi docela nahnáno, ale vona je prostě strašně dobrá, takže to sice pomalu, s milionem přestávek, ale dořídila až do Curychu. Celý příspěvek →

a loučení

Rozhodla jsem se, že bych se měla pomalu začít loučit, protože času už mi zase nějak extra moc nezbejvá.

Jako první příšla na řadu vo víkendu Jarka, se kterou už se nedá ani do hospody, takže chodíme do cukráren nebo čajoven, což teda neni až tak úplně vono. Celý příspěvek →

přímo senzační!!

Předevčírem jsem měla sraz s Jarkou, to je ta moje kámoška, kterou zbouchnul ten kriminálník Paul ve Francii. Má už docela veliký břicho a strašně se připravuje na mateřskou roli, cejtí se strašně důležitá a taky jí to fakt sluší. Asi je to taková ta rozená matka. Celý příspěvek →

a zpátky při zemi

No, tak jsem zase doma a teď momentálně v práci. Sobota s Martinem byla docela dobrá. Přijel pro mě, jeli jsme nakoupit a s tím jeho vařením to nakonec dopadlo tak, že sice vařil, ale já mu škrábala zeleninu a krájela a takdál, takže to jsem si teda to pozvání na oběd přece jen představovala trochu jinak. Dobrý ale bylo, že u toho pouštěl super muziku a poíjeli jsme u vaření víno, takže to zase nebylo tak strašný. Celý příspěvek →

a taky vo tom, jak jsem trapná a nepoučitelná

Ty dny tak strašně ubíhaj, zejtra už zase letim zpátky a musim na jednu strnu říct, že už se docela těšim. Vlastně nevim, co jsem si vod týhle akce vůbec slibovala. Celý příspěvek →

…u svý ?…lásky?

Tak jsem tady. Poprvé v životě v Maďarsku. Připadám si jak Alenka v říši divů. Zase úplně něco jinýho. Myslela jsem, že Maďaři budou podobný jako my, Slovani, a zjišťuju, že to je pěkná blbost. Jsou úplně jiný. Alespoň na první dojem určitě. Celý příspěvek →

a štěstí na šéfovou

Rozlouční s Martinem bylo nakonec docela veselý. Šli jsme spolu na večeři a pak ještě do baru a docela jsme se nasmáli, asi proto, abychom voba zahnali chmury z jeho vodjezdu. Pak chtěl jít Martin domů, protože musel do Budapešti druhej den svým autem a chtěl tam bejt dřív, než dojedou stěhováci. No a tak jsme se prostě jen vobjali a políbili, jako by to bylo louční jen na chvilku a já jsem vodešla domů. Celý příspěvek →