teda skoro…

Neděle byla v Maloje docela pod mrakem a hustě sněžilo. Na sjezdovku se nám moc nechtělo /já hlavně po tom prvním a posledním lyžování mám tak namožený svaly na nohou, že se stova hejbu/, takže jsme dlouho snídali, pak nás s Táňou Isabella vzala na prohlídku St. Moritz-to by bylo na samostatnej článek, fakt jsme vobčas s Táňou dost nechápaly, pak jsme se ještě zastavily v tom muzeu toho pradědečka malíře a v jednu jsme měly sraz se zbytkem rodiny v jedný strašně hezký restauraci v lese, kam nás Pietro všecky pozval na voběd. Když to tak shrnu, tak vlastně celá naše návšteva byla ve znamení nekonečnýho jídla a pití a povídaní, což je přesně to, co mi vyhovuje. Celý příspěvek →