Relikvie přátelství

 

Tenhle výraz je snad poslední, který mi utkvěl, a u kterého jsem se zasmála, než umřela Ester. Jedna její kamarádka jí totiž napsala dopis na rozloučenou, což bylo v době, kdy věřila (nebo alespoň to přede mnou předstírala), že svůj boj s nemocí vyhraje. Vzala dopis do ruky, povzdychla a říkala: „No jo, Jana…“ Ptala jsem se jí, jestli jsou opravdu ještě kamarádky a Ester říkala: „To máš těžký. Ona je taková moje relikvie. Je to jedna z mých nejstarších kamarádek, znám ji ještě ze školky. Je to prostě něco jako meč svatýho Václava. Prostě ti už k ničemu není, ale nechceš to přátelství zahodit, protože je tak staré…“

Celý příspěvek

Pocta Petře S.

Tady na Korfu je totální jaro, i když večery jsou ještě trochu chladný. Dimitris mi sice celou zimu zatápěl v kamnech, ale posledních pár dní tvrdí, že je to blbost, že už je moc teplo a že nebudeme zbytečně plejtvat dřívím. Ještě před desetli lety by se přetrhl a když jsme zadrkotala zuby, drrrrrrr, hnedka běžel a topil, teď už to prostě neni ono.

Celý příspěvek

Bóža VI.

Před Vánocemi jsme si s Bóžou vyměnili jen pár vzkazů na facebooku:

„ Ahoj. Tak já jsem se vrátil zpátky. Byl jsem na CT a dopadlo to špatně. Mám plné tělo nádorů, mám to už i na plicích a játrech. Hned mě hospitalizovali odebrali vodu z plic, protože jsem měl bolesti. Tak nevím, asi to taky nějak nezvládnu ..“

Celý příspěvek

Bóža V.

“Včera jsem se odměnil, koupil jsem si na sebe hezký věci (mám teď omezený šatník, zhubl jsem totiz 25 kilo a žádný starý oblečeni mi není, tak jsem jej dal brachovi) a protože jsem doma sám, tak jsem potom s kámošem zašel na Václavaku do stripbaru, dal jsem si dvě nealkoholický piva a díval se na to, jak je svět krásnej… :-)“

Celý příspěvek

Bóža IV.

Bóža mi ale nějak utkvěl v hlavě. Jeho příběh nevyléčitelné nemoci. Přitom až na ty bílé vlasy vypadal docela zdravě a byl plný života. Na rozdíl od Éji, která, zdálo se mi, to začala vzdávat. Hlavně poté, co se po semináři rozhodla, že jestli jí na CT vyjde, že má ta ložiska alespoň o trochu menší, že nepůjde na chemoterapii, protože o té celou dobu tvrdila, že ví, že jí zabije. Jenže CT žádné dobré zprávy neukázalo, takže se Éja chytla chemoterapie stejně jako tonoucí stébla.

Celý příspěvek

Bóža III.

„Fíha…,“ pomyslela jsem si… a asi jsem nebyla sama. Clemens Bóžovi vysvětloval, že pokud nebude v tuto chvíli myslet sám na sebe, neuzdraví se. Snažil se mu ukázat, že honba za tituly je vlastně jeho diagnoza. Jeho tělo řeklo, že už dál nemůže a nechce. Proč ho neposlouchá? Kam se žene a proč? Komu chce co dokázat? Rodičům? Ženě? Sobě? Proč si nekoupí akvárko a nepozoruje rybičky, tak, jak to chtěl dělat v dětství?

Celý příspěvek

Bóža II.

Pak říká Clemens Bóžovi: „Víš co? Kup si rybičky a dneska večer, až přijdeš domů, napiš si takový domácí úkol. Prostě si přepiš historii. Jak bys chtěl, aby tě táta podpořil v chování rybiček, jak bys chtěl, aby se k tobě býval choval, prostě si piš dialogy a napiš to tak, ja by sis to celé býval představoval. Zítra mi to ukážeš….“

Celý příspěvek

Bóža I.

Slíbila jsem mu to a i když už to za chvíli bude rok, chci smazat svoje dluhy. V říjnu před rokem jsem byla se svojí milovanou sestrou na semináři Clemense Kubyho o samouzdravování. Já vím, že teď nadzvednu pár lidí ze židle, protože tyhle ezoterický kecy je nezajímaj.

Celý příspěvek