Bratr mého milovaného tatínka. Jeden ze čtyř synů mých prarodičů. Každý má nějakého strejdu a nějakou tetu, alespoň většina z nás. Jenže strejda Tomáš byl prostě figurka.

Celý příspěvek →

Občas si říkám, kam se poděla moje bezstarostnost, humor, vlídnost? Děje se něco, co si nedovedu dost dobře vysvětlit.

Celý příspěvek →

Je asi celkem přirozené, že každý z nás má ze smrti strach. Odchod do neznáma je prostě strašidelný. A někdy ten odchod může být taky dlouhý a bolestivý.

Celý příspěvek →

Dopis, který jsem od nich dostala ke svým nedávným narozeninám, nepotřebuje komentář. Prostě mě dojal:

Celý příspěvek →

V poslední době se zdá, že slušnost nabývá skoro neslušného významu. Možná až sprostého.„Slušnočeši“ je nová, byť ironická, přezdívka pro rasisty, „slušný“ kandidát na prezidenta je prý nudný. Nechci tady nijak pateticky moralizovat, jen bych vám chtěla povědět jeden příběh.

Celý příspěvek →

Myslím, že jedním z hlavních problémů nás lidí je ten, že místo, abychom pociťovali vděčnost, vidíme jen to špatné. Pořád nadáváme na počasí, ať už je moc horko či moc zima, moc prší nebo je naopak sucho, na ekonomickou situaci, vztahy mezi lidmi, špatnou práci a neštěstí a nemoci.

Celý příspěvek →

Nějak jsem ten svůj deník zanedbal. Jak jistě chápete, mám toho prostě hodně.

Celý příspěvek →

Z celé cesty byla nejlepší ta do Norimberka. Jeli jsme dvoupatrovým autobusem z Prahy a seděli jsme nahoře úplně vepředu, takže jsme měli krásný výhled.

Celý příspěvek →

Hned na druhý den jsme vyrazili na cesty. Já mám tyhle vánoční cesty rád, nebýt toho, že naši se vždycky hádají, řvou na nás a jsou šíleně nervozní, to mě dost štve.

 
Celý příspěvek →

Ve škole jsem slyšel nový vtip. Asi si budete říkat, že je pitomý, ale mně přijde docela dobrý:

Celý příspěvek →