XXVII. – kapitola dvacátá sedmá – ostrovní Velikonoce

received_707106832787753

Velikonoce na Korfu

 

Asi si říkáte, co na nich může být tak zvláštního. Popravdě, mně by to taky nepřišlo, nebýt toho, co jsem slyšel o českých Velikonocích. Pomlázky, polévání vodou, to my tady nic takového nemáme. I když je fakt, že ségru bych jednou za rok mohl legálně vylískat, a nikdo by mi nemohl říct ani ň.

Celý příspěvek

XXV. Kapitola dvacátá pátá – přijela máma, blbneme s klukama a další story

received_698691260295977Úplná rodina

To, že přijela máma, je dobrá i špatná zpráva. Sice je u nás zase celkem pořádek a máme vyprané prádlo. (i když táta nám sice pral taky, ale tak, že strčil všecko prádlo dohromady, takže moje bílá trička mají šedé fleky, a to už vyprat nejde), a skončil ten chaos, který u nás po celou dobu vládnul.

Celý příspěvek

XXIV. Kapitola dvacátá čtvrtá-Trosečníci


 received_694737380691365

 

Když máma odjela, začala nám celkem slušná pohoda. Táta si totiž na jaře vyrobil takový pokojíček na půdě, prý abychom ho nerušili, když ráno jdeme do školy, hádáme se nebo já hraju na flétnu a máma na saxofon. Jenže tím pádem nemá absolutně přehled o , co se děje dole. Takže my se ségrou jsme se koukali na telku třeba do půlnoci a dělali si každý večer palačinky s nutellou.

Celý příspěvek

XXII. – Kapitola dvacátá druhá -Zkoušky a nová flétna

received_685576228274147Zkouškové období

Ve škole jsem začal docela makat hned ze dvou důvodů: moje skvělá učitelka Lia mi totiž řekla, že když se budu učit, mám větší šanci se dostat na nějakou dobrou hudební univerzitu a to já fakt chci. I když času je ještě fůra. Ale Lia mi vyprávěla, že měla sama ve škole pořád dobré známky, tak se před ní nechci ztrapnit a nechci, aby si myslela, že jsem nějaký hlupák.

Celý příspěvek

XX. Kapitola dvacátá -Peníze jsou prostě nutnost

received_676961392468964

 

Mám zlost

O tom, že mám rád svoji flétnu, už tady asi nikdo nepochybuje. Jenže mě teď dost naštvalo několik věcí. Nový dirigent, kterého máme v naší dechové kapele, je docela blbec. Nejen že máchá rukama jen nahoru dolů místo aby dirigoval pořádně, ale když se bavíme, tak říká takovým umírajícím hlasem: „isichía, isichía, mi miláte, mi miláte…,“ to znamená – tiše, tiše, nemluvte, nemluvte.“ Jenže kdybychom nemluvili, asi bychom tam všichni usnuli.

Celý příspěvek

XIX. – Kapitola devatenáctá – školní výlet

bus

 

Vlastně to nebyl úplně tak výlet, jako spíš školní koncert ve městě Volos, což je na pevnině, na úplně druhé straně Řecka. Já sice jízdu autobusem nemám rád, ale za tu legraci mi to stálo. Tak jsem se rozhodl, že pojedu. Kromě toho mě dirigent i ředitel fakt potřebovali. Jeli jsme jen na dva dny, ale srandy jsme si užili fakt hodně.

Celý příspěvek