A co teď s nima?
Přemýšlela jsem nad tím, co vlastně k Takisovi cítím. Zjistila jsem, že by mi bylo hodně líto, kdyby už mi nezavolal a kdybychom se nevídali. Taky bych asi dost žárlila, kdybych věděla, že má nějakou ženskou. A přece s nim nechci bejt. Anebo jo? Celý příspěvek
a nečekaný známosti
Takis mě nakonec docela vydusil a vůbec nezavolal. Až jsem v pátek seděla v internetový kavárně a před ní je taková taverna, Kokoras se jmenuje, a najednou dovnitř vlezl Nikos, ten Takisův kámoš a prej, že tam sedí venku, jestli nejdu na víno. Celý příspěvek
…a Takis se asi urazil
O víkendu jsem neměla vůbec na nic čas, protože mi sem přijela ředitelka cestovky, kterou jsem musela doprovázet po hotelech a říkat jí, jestli je to tam dobrý, na co si lidi stěžujou, a jestli to máme vzít příští rok. Celý příspěvek
… a večer…
V pondělí mi Takis zase volal a někam chtěl vyrazit, jenže já se tak trochu zalekla jeho neustálý pozornosti a řekla jsem mu, že jsem moc unavená a nikam nepůjdu. Celý příspěvek
v neděli
Zraněná paní teda odletěla vrtulníkem do Atén a zbytek nevim, protože mi jako cizímu člověku nikdo nic neřekne, takže jí držim palce, aby to přežila a byla zas v pořádku. Nic víc pro to udělat nemůžu. Celý příspěvek
a taky v baru…
Fakt pardón, že jsem to minule nestihla dopsat. Tak budu pokračovat. Takže když se mě dr. Takis zeptal, jestli půjdu na večeři, v duchu jsem si prolítla svoji lednici, kde jsem měla jedno žluklý máslo, půlku flašky bílýho vína, shnilý rajče a v mrazáku zamrzlou flašku becherovky tak, že nejde vyndat, nadšeně jsem souhlasila. Ono jedno teplý jídlo za čas, když teda nepočítám ty blafy v hotelech, kam můžu chodit, se docela hodí. Celý příspěvek