Bratr mého milovaného tatínka. Jeden ze čtyř synů mých prarodičů. Každý má nějakého strejdu a nějakou tetu, alespoň většina z nás. Jenže strejda Tomáš byl prostě figurka.
Archiv rubriky: Nezařazené
Mezi pubertou, přechodem a senilitou
Občas si říkám, kam se poděla moje bezstarostnost, humor, vlídnost? Děje se něco, co si nedovedu dost dobře vysvětlit.
Otevřeně o smrti. Smí se to?
Je asi celkem přirozené, že každý z nás má ze smrti strach. Odchod do neznáma je prostě strašidelný. A někdy ten odchod může být taky dlouhý a bolestivý.
Když má člověk kliku na rodiče…
O podzimu života, úctě, slušnosti a dalších sprostých slovech…
V poslední době se zdá, že slušnost nabývá skoro neslušného významu. Možná až sprostého.„Slušnočeši“ je nová, byť ironická, přezdívka pro rasisty, „slušný“ kandidát na prezidenta je prý nudný. Nechci tady nijak pateticky moralizovat, jen bych vám chtěla povědět jeden příběh.
O vděčnosti
Myslím, že jedním z hlavních problémů nás lidí je ten, že místo, abychom pociťovali vděčnost, vidíme jen to špatné. Pořád nadáváme na počasí, ať už je moc horko či moc zima, moc prší nebo je naopak sucho, na ekonomickou situaci, vztahy mezi lidmi, špatnou práci a neštěstí a nemoci.
XXXIV. kapitola třicátá čtvrtá – a taky poslední
XXXIII. Kapitola třicátá třetí – Přes Německo zase domů
XXXII. kapitola třicátá druhá – na cestách
Hned na druhý den jsme vyrazili na cesty. Já mám tyhle vánoční cesty rád, nebýt toho, že naši se vždycky hádají, řvou na nás a jsou šíleně nervozní, to mě dost štve.
XXXI. Kapitola třicátá první – Vánoce
Ve škole jsem slyšel nový vtip. Asi si budete říkat, že je pitomý, ale mně přijde docela dobrý: