Je asi celkem přirozené, že každý z nás má ze smrti strach. Odchod do neznáma je prostě strašidelný. A někdy ten odchod může být taky dlouhý a bolestivý.
Otevřeně o smrti. Smí se to?
16
Když má člověk kliku na rodiče…
Dopis, který jsem od nich dostala ke svým nedávným narozeninám, nepotřebuje komentář. Prostě mě dojal:
O podzimu života, úctě, slušnosti a dalších sprostých slovech…
V poslední době se zdá, že slušnost nabývá skoro neslušného významu. Možná až sprostého.„Slušnočeši“ je nová, byť ironická, přezdívka pro rasisty, „slušný“ kandidát na prezidenta je prý nudný. Nechci tady nijak pateticky moralizovat, jen bych vám chtěla povědět jeden příběh.
O vděčnosti
Myslím, že jedním z hlavních problémů nás lidí je ten, že místo, abychom pociťovali vděčnost, vidíme jen to špatné. Pořád nadáváme na počasí, ať už je moc horko či moc zima, moc prší nebo je naopak sucho, na ekonomickou situaci, vztahy mezi lidmi, špatnou práci a neštěstí a nemoci.
XXXIV. kapitola třicátá čtvrtá – a taky poslední
Nějak jsem ten svůj deník zanedbal. Jak jistě chápete, mám toho prostě hodně.
XXXIII. Kapitola třicátá třetí – Přes Německo zase domů
Z celé cesty byla nejlepší ta do Norimberka. Jeli jsme dvoupatrovým autobusem z Prahy a seděli jsme nahoře úplně vepředu, takže jsme měli krásný výhled.
XXXII. kapitola třicátá druhá – na cestách
Hned na druhý den jsme vyrazili na cesty. Já mám tyhle vánoční cesty rád, nebýt toho, že naši se vždycky hádají, řvou na nás a jsou šíleně nervozní, to mě dost štve.
XXXI. Kapitola třicátá první – Vánoce
Ve škole jsem slyšel nový vtip. Asi si budete říkat, že je pitomý, ale mně přijde docela dobrý:
XXX. Kapitola třicátá- co člověk všechno může ve čtrnácti
Co je super na tom, že už je mi čtrnáct, je, že můžu cestovat sám a ne pořád s rodičema za zadkem. Takže takhle jsme byli se školou v městě Karditsa, což bylo docela fajn, ale poslední dobou jsem zvyklý na mnohem lepší hotely. Já je teda posuzuju hlavně podle toho, jestli mají ke snídani nutellu nebo ne. Ale to už je vám asi dost jasné. Tady měli jen nějaké křupinky nevalné kvality.
XXIX. – kapitola dvacátá devátá- máma se zbláznila
Nedávno jsem přinesl ze starořečtiny něco jako tři mínus, takže z toho máma nebyla úplně nadšená, ale zato jsem zabodoval dost z fyziky a historie a taky z Iliady. My totiž probíráme podrobně Homérova Odyssea a Iliadu. Loni jsme dělali Odyssea a letos Iliadu. Je to hrozně komplikované, člověk si musí pamatovat neskutečné množství jmen, míst a bojů, k tomu různé olympské bohy a jejich děti a ženy. Ale mě to celkem baví. V historii si docela pamatuju i data.