Nevím, proč mám jenom já tak strašnou smůlu na chlapy. Přitom mám stálé zaměstnání, pocházím ze slušné rodiny střední vrstvy, mám docela dobrou postavu (obden chodím do posilovny a na solárko), chodím moderně oblečená, někdy prý až trochu moc vyzývavě, a umím opravdu dobře vařit. Tak kde je chyba?
Asi před rokem jsem psala o svý kámošce Silvii, dokonce dvakrát. Byla to moje fakt skvělá kamarádka. Kdysi dávno. I přes její problémy…
Já vim, že je blbost jezdit taxíkem a pak nadávat, ale já se prostě v noci v Praze sama bojim a radši dám peníze za taxíka, než aby mě někdo přepad, i když ta pravděpodobnost je s mým rostoucím věkem čím dál menší.
Zrovna včera mi psala moje oblíbená blogerka Wien, že prej už jsem dlouho nic nenapsala. A já si uvědomila, že má pravdu, už je to skoro tři měsíce, co Takis dal Srbovi po hlavě židlí. Jenže já jsem nějaká rozlítaná a taky mám cenzuru od Ostrovanky, která mi sem tajně chodí a já vzhledem k tomu, že u ní bydlim (slíbila jsem dočasně, ale docela se mi tu zalíbilo, tak se z toho pokusim udělat nějaký permanentní bydlení), nemůžu si psát jen tak, co chci, jako dřív, když jsem byla úplně nezávislá.
Nedávno jsme se bavily s jednou kámoškou vo tom, jak vlastně člověk po x letech manželství zjišťuje, že svýho muže vůbec nezná. Vona mi vyprávěla, že po pětatřiceti letech má pocit, že se jí prostě ten její chlap v ničem nezastane. Nedávno měla konflikt se svým bytným a její muž neni na její straně. Nevděla jsem moc, co na to říct, měla jsem pocit, že se mě Takis občas taky nezastane, ale žádnou konrétní historku jsem k tomu nemohla dodat. Celý příspěvek
Slíbila jsem, že napíšu, jak návštěva u Jamieho dopadla. Měla jsem z toho docela hrůzu, protože jsem nevěděla, jestli se Jamie nebude snažit Takise obrátit na víru, což by skončilo asi dost velkým fiaskem, nebo jestli naopak Takis je nebude nějak děsně šokovat, což on s oblibou a často dělá. Celý příspěvek
Jak se zdá, v Jamiem, tom pianistovi z kostela, jsem se možná hodně spletla. To je to moje odsuzování lidí na po pár dojmech. Spletla jsem se už tolikrát, že si vlastně říkám, že bych si neměla dělat už žádný úsudky protože jsou většinou fakt mimo.
O Silvii jsme si dělala starost dál, protože prostě nekomunikuje. Není ani na skypu, facebooku, na maily a telefony neodpovídá. Já jsem jí teda zase na podzim poslala mail a přišla mi opověď, ze který jsem měla šílenou radost: Celý příspěvek
Můj dárek Takisovi k jeho kulatinám byl výlet do Říma na Vánoce. Vlastně to byl tak trošku sobeckej dárek pro mě samotnou. Já mám k Vánocům takovej nějakej divnej vztah. Vlastně skoro nikdo neslaví jejich příčinu, ale všichni to strašně řeší. Uklízení, dárky, který se vracej, předávaj dál, v horším případě vyhazujou, najednous e všichni máme děsně rádi, ale zejtra se už zas nesnášíme. V tramvajích v Praze se mačkaj lidi a jsou na sebe naštvaný, na Korfu zas neni žádná vánoční atmosféra, což mi taky úplně nevyhovuje. Tak jsem si říkala, že zdrhnout někam do nějakýho neutrálního místa by nemuselo bejt špatný.
Ještě nikdy jsem nestihla žádnej z těchhle srazů. Ani se základkou, ani s gymplem. Furt jsem někde v čudu. Už několikrát jsem docela litovala toho, že jsem nestihla ten gympl, tam jsme měli docela fajn spolužáky i profesory a vůbec, celkově na tu dobu vzpomínám dost ráda. Ve druháku přišla revoluce, nečekaná euforie, začali jsme chodit do hospody a tajně kouřili v parcích, rockový koncerty byly naší další specialitou.