a zbytečný politický kecy

No, tak jsem to Betlémský náměstí probírala v práci s panem Mikešem, kterej zná snad všechny restauracční zařízení v Praze a ten mi rovnou řekl, že jsem úplně zešílela, že jestli chci za ten večer vydat celou vejplatu, tak ať zajdem do Zátiší, ale to mi prej nebudou stačit ani dva platy najednou a proč jsme se prej domluvili na tak blbým místě. Celý příspěvek →

a dalších historek

Fakt jsem vo tom přemejšlela, co jste mi napsali do minulejch komentářů. Snažila se zpytovat svědomí a sebemrskat, že jsem mrcha vypočítavá a vyžírka, ale nic to nepomohlo. Necejtim se tak a proto nejsem. A na Martina jsem docela naštvaná furt, že i když mi tvrdil, jak to vůbec neni žádnej problem, že nemám na tu cestu a na pobyt tam peníze, nakonec mě docela ponížil svým chováním. Fakt mě to docela vzalo. Celý příspěvek →

se nějak moc nevyvedl…

Ve čtvrtek mě teda Martin fakt vyzvedl, jak slíbil. Docela mě zarazilo, že když jsem nasedala do auta, snažil se mi dát pusu, což mě trochu vytočilo, tak jsem rychle nasedla, prohrábla mu cédéčka, našla tam jedno moc pěkný-starýho Davida Bowieho-Gospel according to David Bowie, naprostá pecka, která se nikde vůbec nesežene, já ji náhodou mám, protože jsem ji koupila v Londýně na blešim trhu. Celý příspěvek →

a chystaný cestě.

S Martinem jsem teda nakonec do kina šla. Pak jsme šli ještě na jídlo a na drink a musim říct, že byl zase dost zábavnej a milej a ani mi tak už nevadily ty příšerný pohory. Vyprávěla jsem mu vo tom, jak si píšu blog a von, i když sám je pisálek, mi řekl, že tohle vykecávání na internetu nikdy nechápal a ptal se mě, jestli jako taky hodlám psát vo něm, tak jsem to nakonec nějak zamluvila a jsem ráda, že neumí česky a nemůže si tu vo sobě nic přečíst. Stejně bych mu ale ani neřekla, kde to najde. Celý příspěvek →

a trocha melancholie..

Tak to vypadá, že asi teda fakt chodim do práce… To jsem nečekala, že mě to bude bavit a že budu fakt každý ráno poctivě vstávat. Ale Petronella je tak úžasná a dělá všchno s takovým nadšením, že nemám to srdce jí nic vodříct, i když prohrabávat se v tričkách asi nebyl zrovna můj životní sen. Celý příspěvek →

u Petronelly

Jak jsem psala, Petronella mě pozvala zase na jeden ze svejch epesních mejdanů. Do toho jejího podkrovního bytu na Nábřeží se vejde snad dvacet lidí. Byl tam její vo 7 let mladší přítel, kterej vlastní půlku Karlína, jeho ségra, která má zase v Praze nějaký docela velký hračkářství a jejíž manžel s polským jménem, kterej pochází vodněkud z Argentiny, ale má švýcarksej pas, je snad jedním z nejbohatších lidí v Praze a pak další vyšňořený paničky a pár buzků, se kterejma se Petronella dost kamarádí. Ale musim říct, že jsou docela v klidu, i když můj šálek čaje tyhle rozmazlený týpci zrovna nejsou. Celý příspěvek →

vochutnávám a vychutnávám…

Práce u Petronelly je naprosto geniální. Žádný kostýmky a lodičky, ale chodíme do práce normálně v triku a džínách. Já jsem tam většinou jako první, tak kolem půl desátý, kolem desátý pak přichází chlápek, co je zodpovědnej za tisk triček, je tak vo deset let starší než já, strašnej pařič a my dva si ze srandy vykáme, takže von se jmenuje Jarda, ale já mu říkám pane Mikeš, a nakonec Petronella, která vždycky tak strašně dobře vypadá, pod paží si nese svůj notebook a krabičku cigaret.

Celý příspěvek →

ze všech koutů

Naši můj ponarozeninovej noční příchod nějak moc neřešili, i když jsem viděla, že máma má zase docela kruhy pod vočima, jak nespala, dokud mě neslyšela přijít. Říkala jsem si, že jsem kráva sobecká, že jim tohle furt dělám a zařekla se, že musím co nejdřív najít nějaký řešení, jak je netrápit. Celý příspěvek →

Takhle se mě furt ptaj všichni…

A já prostě nevim. Tenhle tejden jsem oslavila svoje devatenáctý narozky a cejtim se na jednu stranu pokročilejší a dospělejší než loni, ale zase vo hodně bezradnější. Loni jsem aspoň měla před maturitou, teplý místečko u našich doma, jídlo u mámy v ledničce a denní program. Celý příspěvek →

…trochu Sonjina kýče…

Nechci bejt zas tak sentimentální, ale na to, jak jsem se svýho příjezdu do Prahy trochu děsila, bylo všecko tak super, že se sem tam musim štípnout, abych věřila, že je to pravda. Celý příspěvek →