a na návstěvě ve Městě mrtvých

V Káhiře jsem musela provést starou skupinu, co odlítala, což byli částečně ti, co se mnou byli v poušti u Beduínů, takže jsme se už docela znali a v autobuse svorně vypili veškerý jejich zásoby alkoholu, co jim zbyly a na pyramidách si pak užili spoustu legrace. Byl nám přidělenej totiž egyptskej průvodce dr.Latif, což je takovej hnusnej, slizskej, brejlatej, hubenej, malej, proplešlej chlápek, kterej si hraje na světoborce a tvrdí, že je doktor medicíny, ale tohle řemeslo prej víc vynáší. Celý příspěvek →

v Hurghádě

Pomalu zapadám do egyptskýho stereotypu. Ráno si chodim vždycky zaplavat do moře, pak na snídani-maj tu úžasný čerstvý ovoce a různý kroasántíčky a mňamky, pak většinou jdu do kanclu nebo jedu na nějakej výlet, takže takhle už jsem byla ve žlutý ponorce, což byla dost síla. Celý příspěvek →

a taky vo novejch egyptskejch známejch

Včera tu byl docela hukot, protože některý turisti vodjížděli, některý přilítali, některý tu zůstávali, takže docela náročná organizace a pak jsem odpoledne jela na výlet na velbloudech do pouště za Beduínama. Celý příspěvek →

a začínám pracovat

V pátek jsem se v kaceláři dozvěděla svoje povinnosti: budu tady objíždět 4 hotely po Hurghádě a jezdit za turistama, jestli něco nechtěj, nepotřebujou, nemaj zájem vo nějakej vejlet a tak. K tomu účelu jsem dostala takový bločky, do kterejch mám ty výlety zapisovat, když ji je prodám a pak je musim v kanceláři nahlásit. Můžu si taky vybrat, na který výlety chci jet taky, abych vo tom mohla lidem povídat a bylo to autentický. Celý příspěvek →

do Hurgády

Tak jsem tady! Furt si ještě nemůžu zvyknout na to, že jsem se ocitla někde v pohádce tisíce a jedný noci. Dneska ráno jsem se probudila a venku bylo snad dvacet stupňů. A to bylo teprve půl sedmý ráno. Už jsem vůbec nemohla dospat, tak jsem se šla mrknout na pláž. Jsem totiž ubytovaná v malým bungalovu hotelu přímo u pláže. Celý příspěvek →

třetí svět na vlastní kůži

Vůbec nevim, kde začít. Jsem naprosto zmatená, mám strašně moc smíšenejch pocitů, ale veskrze pozitivních.

V pondělí v noci jsem dorazila na káhirský letiště a koukala kolem sebe jako Alenka v Říši divů, všude chlápci s dlouhejma košilema a různejma šátkama a turbanama, všichni cigáro v ruce, knírka, hlasitě spolu něco řešej. Celý příspěvek →

a mám se vůbec na co těšit?

Dneska ráno jsem se probudila a strašně jsem si přála, aby bylo hnusně a pršelo nebo chumelilo, to je fuk. Jednou v životě si něco takovýho přeju, a vono jak naschvál se na mě zvenku směj sluníčko už v tudle nekřesťanskou hodinu. Celý příspěvek →

teda skoro…

Neděle byla v Maloje docela pod mrakem a hustě sněžilo. Na sjezdovku se nám moc nechtělo /já hlavně po tom prvním a posledním lyžování mám tak namožený svaly na nohou, že se stova hejbu/, takže jsme dlouho snídali, pak nás s Táňou Isabella vzala na prohlídku St. Moritz-to by bylo na samostatnej článek, fakt jsme vobčas s Táňou dost nechápaly, pak jsme se ještě zastavily v tom muzeu toho pradědečka malíře a v jednu jsme měly sraz se zbytkem rodiny v jedný strašně hezký restauraci v lese, kam nás Pietro všecky pozval na voběd. Když to tak shrnu, tak vlastně celá naše návšteva byla ve znamení nekonečnýho jídla a pití a povídaní, což je přesně to, co mi vyhovuje. Celý příspěvek →

a další příběhy z ráje nejbohatších lidí světa…

Tak mám zase chvilinku času popsat další události. V pátek ráno jsme vyrazili na sjezdovku. Celá Isabellina rodina se zřejmě narodila s lyžema na nohou, protože si to frčej z takovejch krpálů, až mi bylo fakt úzko. Celý příspěvek →

Tak tohle jsem si nepředstavovala ani v nejdivočejším snu…

Ale popořadě: vyjeli jsme už v noci ze středy na čvrtek a dobře jsme udělali, protože byla chumelenice a stav silnic úplně katastrofální. Táňa měla asi docela nahnáno, ale vona je prostě strašně dobrá, takže to sice pomalu, s milionem přestávek, ale dořídila až do Curychu. Celý příspěvek →