a život jde dál

Když jsem byla malá, bydleli jsme na faře na vesnici, vedle obrovskej kostel s věží, kam jsem chodila zvonit, vždycky jsme se se ségrama a kostelnickejma dětma hádaly, kdo půjde zvonit, protože to znamenalo skvělý houpání se na provaze. V kostele dole u kazatelny jsme si zase hrály na křest a na farářky a jiný křesťanský hry. Vedle kostela byl hřbitov, fakt velkej, stinnej hřbitov, s upravenejma chodníčkama mezi hrobama a spoustama stromů. Celý příspěvek →

Aneb bezduchý kecy

Jak to vlastně s náma cizinkama teda je? V zásadě tak, že když se nad sebou upřímně zamyslim, musim konstatovat, že vlastně mi domorodkyně dělaly potíže vždycky, ať už jsem byla kdekoliv. Vlastně kromě Švýcarska, tam jsem se nějak tak adaptovala, že jsem žádnou ex-pats komunitu nepotřebovala, bylo mi tam prostě dobře mezi místníma. Možná bych si odvažovala i říct, že Švýcaři jsou nejvěrnější přátelé na světě. Pokud vás mezi sebe přijmou a maj s váma dobrý zkušenosti, pak je to prostě navždy. Celý příspěvek →

v hospodě

Vzpomínám si, jaký bylo Korfu v začátcích. Byla to strašně osamocená zima. Neuměla jsem řecky, skoro nikoho neznala, bydlela v hnusným, rozpadajícím se bytě, i když na krásným místě v centru města, byla mi neustále kosa a venku furt pršelo. Celý příspěvek →

už je to tu zas

Mám narozky. Ani nebudu psát kolikátý, protože byste si mysleli, že jsem blázen, jak furt píšu jak puberťačka.

Venku je zataženo, sem tam prší a já mám nějakou mizernou náladu. Za prvý mě už tejden bolí v krku jako čert, za druhý mi je celkem šoufl a za třetí jsem docela zpruzená, že si dneska asi moc neužiju slavnostní večeři, na kterou jsem pozvala dva totální mimozemšťany. Takže budu u stolu já a tři chlapi, jeden z nich můj manžel. Celý příspěvek →

a jeden smutnej příběh

Všichni se mě furt ptaj, proč nic nepíšu. Jenže já jsem nějaká divně vytížená, i když vlastně nevim, kam mi ten čas utíká.  Před Vánocema jsem měla skoro každej večer zkoušku s orchestrem. Během dne spoustu času proflákám na internetu, trošku se snažim uklízet a udržovat domácnost jakž takž v chodu, i když teda hospodyňka ze mě už asi nikdy nebude. Když je hezky, snažim se bejt s dětma venku, do toho máme pořád nějaký návštěvy a nakonec je to možná i moje koncentrace, která se rovná soustředění osmdesátiletýho člověka. Celý příspěvek →

a chvála karlovarskejm oplatkům

Tou svojí knížkou jsem si tak trošku nakálela do bot. Přestala se se mnou bavit velká spousta Češek, co tu žijou. Snad je štve, že někdo jinej napsal něco, co mohly udělat samy. Jedna Češka mě přestala úplně zdravit, protože se poznala v jedný kapitole, kde se zmiňuju o jejím příběhu, ale samozřejmě se změněným jménem, lokalitou i národností. Já si teda prvního půl roku vůbec nevšimla, že se se mnou nebaví, až jednou, když jsme se zas potkaly na ulici a já se jí ptala, jak se má, se otočila a beze slova odešla. Pak jsem se od někoho dozvěděla, že se urazila. Příště, jestli teda nějaký kdy bude, budu muset napsat hned na úvod, že jakýkoliv podobnosti jsou čistě náhodný… Celý příspěvek →

Zašlý lásky

Nerada uklízím. Ale když už se do toho dám, docela mě baví probírat se starejma krámama. Včera jsem si takhle potřebovala uklidit stůl. Nakonec mi dvě předpokládaný hodinky zabraly celej den. Celý příspěvek →

Rozuzlení případu zlá řidička tramvaje

Vážená paní,

Vaši stížnost na řidičku tramvaje linky č. 25 ze dne 1. 10. 2010 prošetřil příslušný vedoucí pracovník a s řidičkou, která byla vyhledána dle Vašeho zadání, ji projednal v rámci pracovního pořádku. Řidička ve své výpovědi mimo jiné uvedla, že si není vědoma porušení žádné normy, na daný případ si pamatuje, s Vaším vyjádřením však nesouhlasí a Vámi popsané nevhodné chování rozhodně popírá. Celý příspěvek →

a idiotský řidiči MHD

Na Prahu se každém rok ukrutně těšim. Ať je hnusně či hezky, já vím, že sem jedu jen na pár dní a většinu času stejně prosedim s kámošem v hospodě, takže počasí až tak moc neřešim. I když samozřejmě včerejší lehce prosluněnej den byl naprosto ideální k posezení v mým milovaným Letenským zámku s pivem v kelímku a s výhledem na střechy města. Celý příspěvek →

potřeba udržovat starý kontakty

Asi se docela často vopakuju. Ale teď jsem se zase musela trošku zamyslet. Vlastně většina tohohle blogu pojednává o neskutečným člověku jménem William. On je skutečnej, ale mě tenrát přišlo, jako by byl neskutečnej. Tak strašně jsem ho obdivovala. Celý příspěvek →