Nostalgie

potřeba udržovat starý kontakty

Asi se docela často vopakuju. Ale teď jsem se zase musela trošku zamyslet. Vlastně většina tohohle blogu pojednává o neskutečným člověku jménem William. On je skutečnej, ale mě tenrát přišlo, jako by byl neskutečnej. Tak strašně jsem ho obdivovala. Jenže, to bylo tenkrát. Ovšem já na starý kamarády nezapomínám a fakt se snažím udržovat kontakty. I když, jak už jsem to tu kdysi psala, člověk by to asi měl po nějaký době nechat bejt a uchovat si jen ty nejlepší vzpomínky.

William je v udržování kontaktů naprosto nemožnej. Von je vůbec takovej totální mimoň. To mě tenkrát na něm tak hrozně bralo, i když dnes to zpětně moc nechápu.

Ale pravda je taky ta, že někde v hloubi duše jsem mu strašně zavázaná za to, co pro mě všecko udělal. Bez něj bych dneska asi nebyla tam, kde jsem. Strašně moc mi v životě pomohl a posunul mě o kus dál. Jenže William to podle mě tak vůbec nebere. Myslím, že si ani neuvědomuje, že pro mě cokoliv význymnýho udělal a o žádnej dík nestojí. Možná, že to klidně za těch x let už zapomněl, protože v životě pomohl kde komu.

Protože je to naprostej nepsavec, neočekávám od něj žádný dlouhý maily. Sem tam mu napíšu a on mi odpoví jednou větou. Já to chápu, vím, jak je zaneprázdněnej a kolik má známejch. Ale na poslední mail před asi 4 měsícema mi neodpověděl vůbec. Ze skypu zmizel a zdálo se, že se po něm slehla zem. A tak když k nám teď o víkendu přijel na návštěvu jeden syn Takisova kámoše ze Soluně, bankéř, vzpomněla jsem si na Williama a rozhodla se mu zavolat.

William vzal telefon a měl hroznou radost, zřejmě jsem ho ale při něčem důležitým vyrušila, protože řekl, že zavolá za pět minut. Asi po hodině volal a tak jsme si povídali. Jenže on je čím dál tím víc mimo, takže mluví jen takový srandy a v zásadě se s nim nedá moc bavit. Byl zrovna ve Skotsku a pochodoval po zahradě  a já ho úplně živě viděla před sebou, jak má na sobě vlněnej svetr roztrhanej na loktech a prastarý tvídový sako, na hlavě placatou čepici, se kterou chodí střílet bažanty, a na nohou rozšmajdaný kožený mokasíny, ve kterejch je mu po těch letech dobře jako v bačkorách. A jak přechází s tím telefonem sem a tam, v jedný ruce mobil a druhou ruku má v kapse. Venku mrholí a uvnitř domu se topí v krbu.

Ptala jsem se ho, jestli nepřijede na podzim na víkend do Prahy, což udělal asi před třema rokama, když jsem tam byla. Řekl, že zkontroluje diář a dá mi vědět. Jenže ten celej rozhovor, kterej byl sice docela dlouhej, byl i takovej rozpačitej. Asi i z mý strany a já si najednou říkala, jestli vlastně vo to fakt stojim, aby přijel. Já pořád žiju z nějaký nostalgie z minulosti a místo toho, abych si užívala přítomnosti a dala svý historii konečně svobodu a svatej klid, furt se na někoho upínám. A tak jsem se zařekla, že teď už se ozývat nebudu. Když William bude chtít, napíše mi mail, popřípadě nasedne na letadlo a přiletí do Prahy a já si na něj ráda udělám čas a půjdu s nim do pár prima hospod a na procházku Prahou. Když se ale neozve, mám na koho vždycky v dobrým vzpomínat. A to je asi důležitější než ten kontakt sám.

A tak jen doufám, že se má dobře  a že si jednou konečně, i když trochu pozdě, najde nějakou fajn ženskou na zbytek života.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

20 komentářů u „Nostalgie

  1. tak jsem zjistila že někdy na někoho nostalgicky vzpomnínám a když se s tím člověkem potom setkám, tak zjistím že jsme vlastně každej úplně někde jinde.. holt se asi pořád vyvíjíme.. a asi je to tak dobře. Život jde pořád dál a člověk nemůže vstoupit do stejný řeky…

  2. kamaradiPrave prozivam podobnou nostalgii, a to udrzovani si starych znamych. Tak sem si uvedomila, ze je to asi tim,ze neziju v Cechach a tak jsou tyhle lidi porad pro me dulezity, protoze tady nemam zadnou rodinu a pratele ze zakladky atd. tak si toho pratelstvi asi vazim vic nez kdybych zila tam kde oni…snad sem se vyjadrila

  3. Něco na tom budeDnes jsem si přečetla tuhle moudrost na fejsbúku:
    Don’t worry about the people in your past; There’s a reason they didn’t make it to your future.

  4. kopriva: tak drzim palce, ja mam jeste dlouhou cestu pred sebou..

    eja: presne tak. jde jen o to se neupinat na minulost.

    laura: kde zijes? jenze me prave prijde, ze cesi jako pratele nejsou moc verni… aspon ja mam tu zkusenost. proste sejde z oci sejde z mysli.

    van: fakt zajimavy!

  5. jsem…takhle předvčerem .. drsně sms-kou "dořvala" dlouholetého kamaráda, že mi nevzal mobil.. doplnila něco o mých trýznivých obavách, že jsem něco "udělala,řekla a tak.." Ozval se mi po dvou dnech, že je zdráv a vesel, že se staví.. a já jse byla moc ráda. Oba jsme si ))

  6. alaiva: to je super. ja jsem si ale se svymi starymi kamarady nic neudelala, co bychom si meli odpoustet. akorat se proste nasilim snazim udrzovat neco, co uz asi neni… z nostalgie.

  7. sonjomy si taky nic neudělali, jenom to vyšumívá.. stejně jako Tobě. I pro mě je tento člověk skuečně neskutečnej je to jeden z největších podnikatelů svého druhu v ČR a přitom skromný, oduševněný muž ..

  8. sonj:Ziju v Anglii uz 13 let.Mas pravdu,ze cesi nejsou moc verni.Z bejvalejch kamosu mi zbyla hrstka a kdybych se ja neozyvala, tak bych nemela asi ani ty.A vsechny srazy se staryma spoluzakama delame jen kdyz ja prijedu.

    van:na tom urcite neco bude, ale prave v tyhle dobe je strasne jednoduchy se najit a zustat v kontaktu pres Internet, skoda jen,ze lidi jsou liny poslat i jeden blbej mail. 🙁

  9. Ja mam z toho strasny strach,ze ztratim pratele.Ja si svou nej kamosku,kterou znam od detstvi hyckam.Je to takovy moje svedomi,vi na me uplne vsechno :)).

  10. cheo: ja si je taky hyckam. akorat kdyz si je hyckas ty a oni tebe ne, prestane te to postupne bavit a rikas si, jestli jim tim hyckanim vlastne tak trosku nelezes na nervy..

    zradlo: v hlave a v mem srdci bude william uz naporad. at pise ci ne.

  11. Mam pocit, ze vsichni co zijeme v cizine mame tohle spolecne.CR je pro nas domov at jsme kde jsme. Tim ze na nej vzpominame, vybavuji se nam zazitky, ktere jsme tam KDYSI zazili, ale tim ze zijeme pryc, je to jako by to bylo vcera. Prirovnala bych to jako k vikendovemu serialu. Tesime se na kazdy dil, protoze pres tyden jsme pryc. Ale nasi pratele tam ziji i ten tyden se spoustou jinych filmu a proto ten jediny vikendovy serial pro ne nema takovou vahu jako pro nas, protoze za ten tyden muzou videt spoustu jinych filmu. My s nima neprozivame ty dennodeni starosti a strasti, takze se ten vztah stava takovy plossi, neni tam takove to spontani " ty me dnes vsechno stve, pojd na kafe, vykecame se" Navic me prijde, ze lidi co ziji v CR porad maji jakysi pocit, ze my v zahranici se mame jaksi lepe, ze jsme vice stastnejsi, bohatsi, atd. takze si pred nama netroufnout na neco postezovat, ale hraji se, ze jsou proste taky strasne stastni. A timhle se ty vztahy dostavaji uplne nekam jinam.Taky jsem tak vsechny sve pratele obvolavala a snazila jsem se jenom ja. Podrizovala jsem tomu uplne vsechno, protoze jeden kamaradka nemohl ten den, protoze uz mel schuzku s jinou kamaradkou se kterou se ale klidne mohla videt zitra, a dalsi kamarad musel jet treba k babicce, ke ktere mohl jet take jindy. Jezdila jsem z CR unavena , ale libujici si kolik tech pratel mam. Az me jednoho dne manzel rekl, ze to nejsou pratele, protoze se jim musim prizpusobit JA. Kdyz ja prijedu na dva tydny a oni nejsou schopni si behem jednoho roku na me najit dve hodiny casu a prijet za mnou. No tak jsem si rekla, ze mu ukazu a schvalne jsem vsem znamym rekla, ze jsem v CR, ale ze nemam tolik casu za nima jezdit, ale hrozne rada je uvidim u me doma. A kolik jich prijelo? Dve kamaradky, ti ostatni zacali vykladat, ze jsem zpysnela v cizine kdyz ani nemam cas stavit se za nema ;))) Takze ted uz to tak nejak neresim, a se svojim volnym casem se stavam sobeckou a travim ho s rodici a manzelem, protoze ti mi za to opravdu stoji 😉

  12. A jeste k Wiliamovi Sonjo ;). Podle me te pritahuje tim, ze je takovy tajemny. Nikdy se poradne nevyjadril, nedal najevo, ze o tebe opravdu stoji, aspon z toho co jsem cetla v blogu. Ale na druhou stranu, kdyz si na tebe opravdu cas udelal, bylo to moc hezke. Starsi muz, ktery ma plno zazitku ze zivota, ktery vi co chce, ma spoustu zajimavych pratel a take zije zajimavy zivot a ty ho potkas na zacatku zivota sveho, to v tobe muselo neco zanechat, Byl to MUZ, zadne pubertacke trdlo. Napadlo me ze treba ze zacatku do toho nechtel jit, protoze mel stach, ze je od tebe starsi a nechtel ti komplikovat zivot a ted uz vidi, ze mas manzela a rodinu. Cim dele starnu tim vice mam pocit, ze pratelstvi mezi muzem a zenou neexistuje. Ze muz porad hleda tu svoji vyvolenou a az ji najde zapomene na vsechny ostatni. Muzi nejsou tak emocionalni jako my zeny, nemaji takove zachvaty nostalgie, nemaji potrebuju plkat u kafe a ziji z toho co je ted. Mozna si rika, ze ty se mas dobre, mas krasnou rodinu a jsi stastna takze neni potreba se porad kontaktovat (nebo bojovat?), protoze my zenske bojujeme porad o neco. O stare pratelstvi, o krasne boty, o chytre deti, o novou lasku, ale muzi to takhle neciti. U nich je to vsechno vice na rovinu, Wiliam vi ze uz mas svoji rodinu tak to proste tak bere a stahl se, nepremysli jak to mohlo byt a jak to bylo. To ale neznamena ze pro neho v zivote nic neznamenas.

  13. N 🙂Nostalgii netrpim. Neni nutne navazovat na nevratne. Nac si neco nalhavat, nevzkrisime, nebot nezalevame 🙂

  14. papaja: jo, tak to je.

    moniko: diky za dlouhe komentare, uplne s nimi souhlasim, az na jednu malickost: ja porad na kamaradstvi mezi muzem a zenouverim. brzy o tom napisu.

    marcela: ja prave ze docela zalejvam… ale je to tak, clovek ma koukat dopredu ne zpet. asi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *