Myslím, že už jsem vám říkal, že mě celkem baví výtvarka. Ani ne proto, že bych uměl nějak zvlášť hezky malovat. Třeba krajinky a lidi a tak, to neumím vůbec. Ale můj kamarád Kuba mě naučil tak trochu výtvarně přemýšlet, což se mému učiteli na výtvarku dříve strašně líbilo.
Velikonoce na Korfu
Asi si říkáte, co na nich může být tak zvláštního. Popravdě, mně by to taky nepřišlo, nebýt toho, co jsem slyšel o českých Velikonocích. Pomlázky, polévání vodou, to my tady nic takového nemáme. I když je fakt, že ségru bych jednou za rok mohl legálně vylískat, a nikdo by mi nemohl říct ani ň.
Kočičí táta
O mém oblíbeném kocourkovi Mau jsem vám už psal. Chodíval jsem ho krmit před barák a povídal si s ním z okna, jenže Mau se začal toulat a pak najednou úplně zmizel.
Úplná rodina
To, že přijela máma, je dobrá i špatná zpráva. Sice je u nás zase celkem pořádek a máme vyprané prádlo. (i když táta nám sice pral taky, ale tak, že strčil všecko prádlo dohromady, takže moje bílá trička mají šedé fleky, a to už vyprat nejde), a skončil ten chaos, který u nás po celou dobu vládnul.
Když máma odjela, začala nám celkem slušná pohoda. Táta si totiž na jaře vyrobil takový pokojíček na půdě, prý abychom ho nerušili, když ráno jdeme do školy, hádáme se nebo já hraju na flétnu a máma na saxofon. Jenže tím pádem nemá absolutně přehled o , co se děje dole. Takže my se ségrou jsme se koukali na telku třeba do půlnoci a dělali si každý večer palačinky s nutellou.