Když byla moje máma na jaře pryč, našla Artemis na zemi u nás doma padesát eur. Moje malá ségra je hrozně poctivá, někdy je až trošku pitomá. Třeba píše mámě, která je daleko dva tisíce kilometrů, jestli může jít spát o půl hodiny později, no chápete to?
Zkouškové období
Ve škole jsem začal docela makat hned ze dvou důvodů: moje skvělá učitelka Lia mi totiž řekla, že když se budu učit, mám větší šanci se dostat na nějakou dobrou hudební univerzitu a to já fakt chci. I když času je ještě fůra. Ale Lia mi vyprávěla, že měla sama ve škole pořád dobré známky, tak se před ní nechci ztrapnit a nechci, aby si myslela, že jsem nějaký hlupák.
Znova Martin
O Martinovi už jsem vám vyprávěl. Je to třída. Tuhle volala mojí mámě jeho máma a vyprávěla jí, že Martin vyhrál tablet v nějaké soutěži. A den předtím prý vyhrál ten samý jeho spolužák ze třídy. To mě teda fakt zajímalo, protože to bych chtěl hrozně vyhrát taky.
Mám zlost
O tom, že mám rád svoji flétnu, už tady asi nikdo nepochybuje. Jenže mě teď dost naštvalo několik věcí. Nový dirigent, kterého máme v naší dechové kapele, je docela blbec. Nejen že máchá rukama jen nahoru dolů místo aby dirigoval pořádně, ale když se bavíme, tak říká takovým umírajícím hlasem: „isichía, isichía, mi miláte, mi miláte…,“ to znamená – tiše, tiše, nemluvte, nemluvte.“ Jenže kdybychom nemluvili, asi bychom tam všichni usnuli.