a život jde dál

Když jsem byla malá, bydleli jsme na faře na vesnici, vedle obrovskej kostel s věží, kam jsem chodila zvonit, vždycky jsme se se ségrama a kostelnickejma dětma hádaly, kdo půjde zvonit, protože to znamenalo skvělý houpání se na provaze. V kostele dole u kazatelny jsme si zase hrály na křest a na farářky a jiný křesťanský hry. Vedle kostela byl hřbitov, fakt velkej, stinnej hřbitov, s upravenejma chodníčkama mezi hrobama a spoustama stromů. Celý příspěvek →