Konec utrpení..

Stanici metra na Victoria station znám tak dobře, jako nikdo jinej. Trčela jsem tam celkem snad čtyři hodiny. Když už jsem šla telefonovat potřetí, zželelo se mě dozorčího nahoře /to mi poradil ten černošskej dozorčí dole, kterej mi zároveň slíbil pohlídat kufr/ a pustil mě dolů bez zakoupení si nový jízdenky. Roger se furt neozejval. Začala jsem bejt zoufalá. Sedla jsem si na kufr a měla slzy ve vočích a přemejšlela, co budu dělat. Celý příspěvek →