Asi před rokem jsem psala o svý kámošce Silvii, dokonce dvakrát. Byla to moje fakt skvělá kamarádka. Kdysi dávno. I přes její problémy…
http://sonja.ostrovanka.cz/co-se-deje-s-lidma/#more-929629
a pak tohle
http://sonja.ostrovanka.cz/co-se-deje-s-lidma-ii/
jsem ji měla ve svým srdci strašně silně zapsanou. Přes léto jsem jí zkoušela párkrát volat, většinou mi nebrala telefon, tak jsem jí posílala sms, pak mi to sem tam vzala.
Chvilku jsme si povídaly, u ní všecko při starým, nemohla najít práci, brala antidepresiva, nic novýho.
Pak mi ale od tý doby zavolala párkrát sama. Většinou v nějakou divnou dobu, buď ráno nebo zase třeba v noci a chtěla si povídat. Ale často měla ten slabounkej hlásek, kdy se chvíli smála, chvíli brečela a nebylo jí vůbec rozumět.
Asi před měsícem a půl, když jsem byla v Praze, mi najednou volala. Zmateně mi vyprávěla, že ji stěhujou z jejího bytu, protože nemá na nájem, tak že musí jít do nějakejch sociálních bytů. A děsně se tomu smála. Pak se smála už míňa říkala, že musí nastoupit na tříměsíční léčbu na nějakou kliniku a že se jí tam vůbec nechce.
Pak jsem ji musela přerušit, protože se pořád opakovala. Já jí vyprávěla, že mám nemocnou ségru, to už jsem jí říkala minule, ale vůbec si to nepamatovala a te´d se tomu děsně divila, ale skoro neposlouchala, jen zase pořád vopakovala so samý.
Vod tý doby jsem vo ní neslyšela. Říkala jsem si, že jí musim napsat, jenže ona většinou stejně neodpovídá.
A dneska jsem dostala na FB zprávu od jejího jednoho starýho kámoše, kterýho znám i já, akorát jsem ho už asi dvacet let neviděla. Psal mi, že mě hledal, aby mi řekl, že Silvie ve čtvrtek zemřela. Vůbec jsem nechápala, co se stalo. Vzala si život? Byla jsem v úplným šoku.
Potom se Pscal rozepsal, že prej měla velkej problém s alkoholem (proto ty žlutý bělma, když jsem tam byla naposled a taky ty divný telefonáty), že zřejmě kombinovala antidepresiva s chlastem. A že v pondělí nastoupila do protialkoholní léčebny, ale byla v tak hrozným stavu, že ji odvezli do nemocnice, kde po pár dnech umřela.
Bylo jí 44 a byla to moje drahá kámoška. Doufala jsem, že se vyléčí z depresí, najde si práci a přijede za mnou na Korfu a všecko bude jako dřív.
Jenže nic už nebude jako dřív. Bude mi po ní smutno, i když jsme se moc nevídaly. Měla jsem ji ráda. Posílám jí tu svoji nejoblíbenější písničku na rozloučenou…
Every time we say goodbye.
Ach jo, ať je jí na druhém břehu líp… 🙁
hmmmmm… 🙁 tohle jsem fakt necekala.
Tak to je sila Sonjo!Uprimnou soustrast. Laura
diky. je to fakt sila. cim vic o tom ale premejslim, tim vic jsem rada, ze je tam, kde je. protoze si nedovedu predstavit, jak jeste hluboko by mohla padat. nikdo ji nemohl pomoct. alkohol je prima, ale zavislosti jsou fakt sileny.
Smutny. 🙁 nekterym lidem nelze pomoct 🙁
presne:(