a jeden smutnej příběh

Všichni se mě furt ptaj, proč nic nepíšu. Jenže já jsem nějaká divně vytížená, i když vlastně nevim, kam mi ten čas utíká.  Před Vánocema jsem měla skoro každej večer zkoušku s orchestrem. Během dne spoustu času proflákám na internetu, trošku se snažim uklízet a udržovat domácnost jakž takž v chodu, i když teda hospodyňka ze mě už asi nikdy nebude. Když je hezky, snažim se bejt s dětma venku, do toho máme pořád nějaký návštěvy a nakonec je to možná i moje koncentrace, která se rovná soustředění osmdesátiletýho člověka. Celý příspěvek →