Nějak jsem ten svůj deník zanedbal. Jak jistě chápete, mám toho prostě hodně.
XXXIV. kapitola třicátá čtvrtá – a taky poslední
8
Archiv rubriky: Nezařazené
XXXIII. Kapitola třicátá třetí – Přes Německo zase domů
Z celé cesty byla nejlepší ta do Norimberka. Jeli jsme dvoupatrovým autobusem z Prahy a seděli jsme nahoře úplně vepředu, takže jsme měli krásný výhled.
XXXII. kapitola třicátá druhá – na cestách
Hned na druhý den jsme vyrazili na cesty. Já mám tyhle vánoční cesty rád, nebýt toho, že naši se vždycky hádají, řvou na nás a jsou šíleně nervozní, to mě dost štve.
XXXI. Kapitola třicátá první – Vánoce
Ve škole jsem slyšel nový vtip. Asi si budete říkat, že je pitomý, ale mně přijde docela dobrý:
XXX. Kapitola třicátá- co člověk všechno může ve čtrnácti
Co je super na tom, že už je mi čtrnáct, je, že můžu cestovat sám a ne pořád s rodičema za zadkem. Takže takhle jsme byli se školou v městě Karditsa, což bylo docela fajn, ale poslední dobou jsem zvyklý na mnohem lepší hotely. Já je teda posuzuju hlavně podle toho, jestli mají ke snídani nutellu nebo ne. Ale to už je vám asi dost jasné. Tady měli jen nějaké křupinky nevalné kvality.
XXIX. – kapitola dvacátá devátá- máma se zbláznila
Nedávno jsem přinesl ze starořečtiny něco jako tři mínus, takže z toho máma nebyla úplně nadšená, ale zato jsem zabodoval dost z fyziky a historie a taky z Iliady. My totiž probíráme podrobně Homérova Odyssea a Iliadu. Loni jsme dělali Odyssea a letos Iliadu. Je to hrozně komplikované, člověk si musí pamatovat neskutečné množství jmen, míst a bojů, k tomu různé olympské bohy a jejich děti a ženy. Ale mě to celkem baví. V historii si docela pamatuju i data.
XXVIII. kapitola dvacátá osmá – Výtvarka, vajíčko a průšvihy
Myslím, že už jsem vám říkal, že mě celkem baví výtvarka. Ani ne proto, že bych uměl nějak zvlášť hezky malovat. Třeba krajinky a lidi a tak, to neumím vůbec. Ale můj kamarád Kuba mě naučil tak trochu výtvarně přemýšlet, což se mému učiteli na výtvarku dříve strašně líbilo.
XXVII. – kapitola dvacátá sedmá – ostrovní Velikonoce
Velikonoce na Korfu
Asi si říkáte, co na nich může být tak zvláštního. Popravdě, mně by to taky nepřišlo, nebýt toho, co jsem slyšel o českých Velikonocích. Pomlázky, polévání vodou, to my tady nic takového nemáme. I když je fakt, že ségru bych jednou za rok mohl legálně vylískat, a nikdo by mi nemohl říct ani ň.
XXVI. Kapitola dvacátá šestá – koucourek Mau a školní hazard
Kočičí táta
O mém oblíbeném kocourkovi Mau jsem vám už psal. Chodíval jsem ho krmit před barák a povídal si s ním z okna, jenže Mau se začal toulat a pak najednou úplně zmizel.
XXV. Kapitola dvacátá pátá – přijela máma, blbneme s klukama a další story
Úplná rodina
To, že přijela máma, je dobrá i špatná zpráva. Sice je u nás zase celkem pořádek a máme vyprané prádlo. (i když táta nám sice pral taky, ale tak, že strčil všecko prádlo dohromady, takže moje bílá trička mají šedé fleky, a to už vyprat nejde), a skončil ten chaos, který u nás po celou dobu vládnul.