a taky vo Jarce.

Já nevim, co to se mnou je, jsem jakoby z takový intelektuální rodiny a já bych prostě jen nejradši chodila na pivní zahrádky a kašlala na školu. A to jsem dneska taky udělala, s Jarkou. Celý příspěvek →

Já a ségra

Jsou volný dny a my jsme se ségrou zase jednou vyfasovaly Tomíka, synáčka jedněch našich známejch, a nenapadlo nás nic lepšího než vyrazit do ZOO. Tomík si přál vidět snad tisíc zvířat, takže jsme se obávaly nejhoršího, ale naštěstí se docela brzo unavil a začal škemrat vo zmrzlinu. To se nám líbilo, mohly jsme zasednout ke stánku s vobčerstvením a dát si pivo. Táňa normálně pivo moc nepije, ale když jdeme spolu, tak si dává se mnou, bylo to sice do takovýho toho přiblblýho plastovýho kelímku, ale chutnalo celkem dobře.

Celý příspěvek →

co mi chybí?

Je neděle ráno. Venku hnusně, ale já tyhle nedělní rána úplně miluju. Můj táta Sergej nám totiž tejden co tejden v tenhle den dělá úpně skvělou snídani. Máma si ráda ráno pospí, ale táta, ten je už roky zvyklej na brzký vstávání. Před víc jak dvaceti lety měl ještě docela slušněj život prefesora na Ukrajině, ale pak museli s mámou prostě co nejrychleji pryč. No a tady od tý doby táta dělá dělníka. Vždycky nám se ségrou říkal, že se nemáme štítit jakýkoliv práce.

Celý příspěvek →

Rande s Bobíkem

Pořád jsem nevěděla, jestli mám jít, byla jsem zvědavá, jakej ten Bobík vlastně je a co bude říkat, ale taky mi současně strašilo v hlavě – bacha na něj, je to divný, přece se nemůže lísat s jednou a dávat si rande s druhou, to by si za pár dní taky mohl nabalit třetí, ne? Jenomže ta jeho tyrkys je tak příšerná, že se mu vlastně nedivím, já bejt von utekla bych jí už dávno, kdoví, jak to spolu mají?

Celý příspěvek →

Vo Svědcích a Bobíkovi.

Já vím, že je to trapný, ale furt na toho pojišťovacího Bobíka teď musim myslet. Von to byl trošku divnej týpek, ale dost mě nakrklo, že mě nebalil, když mě normálně všichni balej. Kdyby si pro něj nepřišla ta načančaná panička, tak si řeknu, že to musí bejt normalní buzík, když to na mě nakonec ani nezkusil, ale prostě je to asi takovej ten klasickej podpantoflák, co se jich tu potulujou tisíce. Celý příspěvek →

Fakt hustý

Včera jsem seděla venku na zahrádce u Zámečku, čekala jsem na Jarku, že si se mnou dá taky jedno, a než se přihasila, tak si vedle mě sed nějakej chlap, tvářil se jak pomeranč a já si říkala, jéje, ten mě začne balit. Nebyl úplně starší, jen trochu, měl na sobě kvádro a zvláštní kostkovanou kravatu, co jsem ještě neviděla, dal si pivo, no – a pořád nic. Čekala jsem, že něco spustí, cokoli, ale on se furt jen usmíval a ucucával pivo, až mě napadlo, že to bude asi pojišťovací agent a že až dopije, tak mě pojistí na život a na smrt, měl takovej ten kufřík, co tihle nosej, ale von zase nic, jen divně koukal a usmíval se. Celý příspěvek →

Jak to se mnou vlastně je

Tak třeba, co se mi před pár dny stalo – sedím doma a poslouchám Hyjé trabandy, najednou zvonek a na chodbě dva pobožný, chlap a ženská, asi jehováci nebo nevím, pročesávali celej barák. Jak jsem otevřela, tak hned na mě – slečno, jste šťastná? To mě silně zaskočilo, většinou mrskaj ty svoje veršíčky, aspoň co se povídá, jednou už to na mě taky zkoušeli, ale to jsem jim utekla, protože to bylo na hřbitově a přišlo mi to nechutný. Celý příspěvek →

Tak to jsem já

Ahoj, tak hurá, blog funguje, tak se můžu konečně pustit do psaní svýho životního příběhu. Asi si řeknete, co má nějaká vosmnáctiletá slečna z Bubenče asi tak na srdci, tak důležitýho, že se chce svěřit celýmu internetovýmu světu? Celý příspěvek →

mám svůj blog

Hurá, vypadá to, že jsem to konečně všechno pochopila a můžu začít psát. Celý příspěvek →