a o novejch známostech

Celej tejden jsem strávila s Henrim v kuchyni. První jsem si myslela, že to budu střídat, jak jsme se dohodli v kanclu, ale všichni se mi tu smějou a říkaj, že Henri si mě prostě žádá a že normálně s nikým dýl jak dva dny nevydrží, protože je strašně nervní a vzteklej, ale mě si prej děsně voblíbil. To asi proto, že s nim po práci chodim na pivo a probíráme knížky. Celý příspěvek →

a novinky z novýho působiště

A tak jsem začala regulérně makat. V 7.30 ráno jsem nastoupila /dokonce jsem ani nezaspala, hurá!/ do Henriho kuchyně. Velká nablejskaná kuchyň, všecko z nerezu. Obrovskej plynovej vařič s deseti hořákama, dva obrovský kotle, ve kterejch se smaží, vaří, pak se jen nějakou hydraulikou posunou a obsah se vyleje do nějakejch pekáčů. Doteď jsem netušila, jak to ve velkejch kuchyních funguje. Celý příspěvek →

V Thurgau…

Cesta vlakem byla docela dobrá. S několika přestupama, pár pivama po cestě a sváčou vod kuchaře, jsem nakonec ve čtvrtek brzy ráno dorazila do nějaký díry, „městečka“ Frauenfeld. Tam jsem ještě celá rozespalá vystoupila z vlaku a hnedka uviděla klasickýho Švýcara, malý brejličky, vodhadem tak 45 let, prošedivělý vlasy na patku, kterej držel v ruce ceduli s nápisem SONJA. Celý příspěvek →

…a další stěhování…

Nějak nemám moc chuť psát, ale aspoň napíšu některý události posledních dnů. S Jarkou se situace docela přivostřila, protože začala někam tajně chodit beze mě a nechtěla vůbec říct kam a s kým, takže já jsem seděla většinou sama na dvorku, snažila se klábosit s místníma „vězněma", chodila sama do hospody na jedno pivo, ale už mě ani moc nebaví tam dělat kašpara hospodskejm dědkům, co smrděj hnojem, takže si většinou sednu sama, dám řeč s hospodským a zase vypadnu. Celý příspěvek →

….a naposledy jsem si někam pozvala kámošku…

Čas šíleně utíká, i přesto, že jsme tu v takovým zapadákově. Práce, oběd, pak malá siesta, je šílený vedro, pak zas chvíli práce….

Našly jsme tu ve vesnici s Jarkou výbornou hospodu. Ceny na místní poměry lidový, třetinka piva stojí 1,5 Eura, což fakt jde, a tam chodíme večer po práci. Celý příspěvek →

všechno je složitější

Nevím, jestli mě Francois nepochopil nebo to udělal schválně, ale nepracujeme s Jarkou spolu, jsme každá jinde. Když já jsem na poli, Jarka je v sejrárně, a když já v prádelně, Jarka na poli, a tak pořád dokola. Ale to zas tolik nevadí, důležitý je, že je tu Jarka se mnou a po práci si můžeme povídat. Teda povídat… Celý příspěvek →

a Jarka je tu!

Poslední tejden prostě nemám na to moje psaní ani čas ani náladu. Byla jsem tak šíleně vyřízená z tý sejrárny, že už jsem viděla a cejtila sejry i ve snu! Fakt, to byl děs. Třeba že jsem upadla do tý vany s tím mlíkem a ty stěrače mě jakoby pomalu odstřeďovaly, až jsem se probouzela několikrát úplně zpocená. Celý příspěvek →

a o Francoisovým tajemství

Tak jsem dneska konečně začala dělat v tý sejrárně. Francois mi to sice slíbil už od minulýho pondělka, ale pak, jak tam byly takový zmatky, tak to nějak nešlo zařídit. Takže jsem nastoupila dneska. Celý příspěvek →

pomalu se loučím

Včera když jsem chtěla začít pracovat, přiběhl ke mně Paul, ten kudrnatej, a začal mi rychle a zmateně cosi vysvětlovat. Mluvil tak překotně a tak strašně koulel vočima, že jsem skoro nic nepochopila, pořád vopakoval něco v tom smyslu, že dneska pracujou jenom největší hajzlové a zrádci. Celý příspěvek →

a hlavně Francois

Ještě v sobotu večer, když jsem vysedávala s Pauelm /tím kudrnatým/ na dvorku a vypalovala cigára, popíjela colu /jak jsem říkala, alkohol je tu zakázanej/ a v rámci jazykovejch možností si s ním povídala, přiřítil se autem na parkoviště Francois. Celý příspěvek →