a k tomu i rodinná krize

V úterý vodpoledne se mě máma zeptala, kdy jdu zas do práce. Vyklopila sem jí celou pravdu, protože prostě neumim moc kecat. První na mě úplně vykuleně koukala a neměla slov, potom se docela vytočila a že to teda moje máma docela umí, i když se to stává málokdy a pak se rozbrečela a řekla, že už to se mnou prostě není k vydržení, že u ničeho nevydržim a jak je možný, že maj s tátou dvě dcery, který jsou tak totálně odlišný. Celý příspěvek →

Asi skončim na pracáku…

Teď vo víkendu jsem měla službu na letišti. Začaly jsme se po těch šílenejch dnech nudy zaučovat dělat check in, prostě odbavení pasažérů u přepážek, což je taková pakárna, že mi bylo okamžitě jasný, že tohle asi moje budoucí povolání fakt nebude. Celý příspěvek →

A vopruz už vodzačátku

Tak mám konečně práci. Už jsem tu asi psala, že jsem se přihlásila do nějaký společnosti na ruzyňským letišti na pozici pozemní letušky. Minulej tejden jsem byla na pohovoru s nějakým Angličanem, to je šéf tý firmy, hlavně chtěl, abych uměla anglicky, to byl docela spokojenej a pak se mě ptal spíš na různý věci vo mě a pak řekl, že mi do pátku zavolaj. Celý příspěvek →

..teda…s její malou částí

To, s kým je těhotná Jarka si nechám ještě nějakou dobu pro sebe, protože to furt nemůžu zpracovat. Tak snad příště, jestli to teda vůbec napíšu.

Před nedávnem mi najednou začaly psát spolužačky ze základky. Docela jsem se tomu divila, protože jsem tam nikdy neměla žádnou výraznou kámošku. Celý příspěvek →

co dělat dál?

Teď už jsem pár dní doma a nějak nestíhám. Furt chodim na Letnou, potkávám se s kámošema, se kterejma jsme se dlouho neviděli, probíráme nový i starý věci.

Většina lidí z naší třídy se dostala na vejšku, takže vlastně jen já a pak pár blbců nebo holek, co přes léto votěhotněly, studovat nebudem. Celý příspěvek →

Radost a smutek v jednom

Večírek v Eisenwerku na rozloučenou byl prostě geniální. Sešli se snad všichni, se kterejma jsem se tu seznámila a skamarádila. Tihle moji přátelé mi udělali skvělý překvápko. Pozvali snad dalších 50 svejch kámošů, přinesli mi různý dárky a …. dokonce se mi složili na letenku!!! Celý příspěvek →

Zejtra vodjížim domů

Existuje osud nebo něco takovýho? Jestli jo, tak za mě teda tentokrát rozhodl. Já se tu furt trápim myšlenkama, jestli mám zůstat nebo jet, každý ráno je mi na motorce příšerná zima, ani ten útulnej byteček už mě nebaví a stejně z něj musim vodejít, protože Gabi se vrací. Celý příspěvek →

a malá podzimní depka

Je děsivý, jak mi tu strašně rychle ubíhá čas. Furt se něco děje. V pátek za mnou přišla jedna  ženská ze zahradnictví, Gabi, jestli by mě prej nemohla vo něco poprosit. Že prej jede na dovolenou do Thajska na 14 dnů a že by potřebovala, aby bydlel někdo u ní v bytě a zalejval jí kytky a jestli bych tam teda nešla. Celý příspěvek →

Mám tu vůbec zůstávat?

Víkend byl naprosto bombastickej. V pátek mě Heide se Silviíí opravdu vzaly na večeři. Šly jsme do malý hospůdky u jezírka, jmenuje se Seerose, maj tam takový ty bílý grilovaný klobásky a strašně dobrej salát. Zapily jsme to několika lahvema růžovýho vína a bylo nám fakt dobře. Celý příspěvek →

Vo mandlovým dortu

Asi jsem se nějak podvědomě začala Henrimu bránit. Přestala jsem s nim chodit na pivo po vobědě, jako že jsem unavená, musim se učit nebo mám prostě něco nevodkladnýho na práci. Vo ranní přestávce jsem s nim přestala chodit na apero a cigáro, radši jsem třeba škrábala brambory a vůbec jsem se začala chovat trošku chladně. Henri z toho začal bejt pekelně nervozní a tak dnes došlo k vyvrcholení situace. Celý příspěvek →