a loučení
Rozhodla jsem se, že bych se měla pomalu začít loučit, protože času už mi zase nějak extra moc nezbejvá.
Jako první příšla na řadu vo víkendu Jarka, se kterou už se nedá ani do hospody, takže chodíme do cukráren nebo čajoven, což teda neni až tak úplně vono. Celý příspěvek
přímo senzační!!
Předevčírem jsem měla sraz s Jarkou, to je ta moje kámoška, kterou zbouchnul ten kriminálník Paul ve Francii. Má už docela veliký břicho a strašně se připravuje na mateřskou roli, cejtí se strašně důležitá a taky jí to fakt sluší. Asi je to taková ta rozená matka. Celý příspěvek
a zpátky při zemi
No, tak jsem zase doma a teď momentálně v práci. Sobota s Martinem byla docela dobrá. Přijel pro mě, jeli jsme nakoupit a s tím jeho vařením to nakonec dopadlo tak, že sice vařil, ale já mu škrábala zeleninu a krájela a takdál, takže to jsem si teda to pozvání na oběd přece jen představovala trochu jinak. Dobrý ale bylo, že u toho pouštěl super muziku a poíjeli jsme u vaření víno, takže to zase nebylo tak strašný. Celý příspěvek
a taky vo tom, jak jsem trapná a nepoučitelná
Ty dny tak strašně ubíhaj, zejtra už zase letim zpátky a musim na jednu strnu říct, že už se docela těšim. Vlastně nevim, co jsem si vod týhle akce vůbec slibovala. Celý příspěvek
…u svý ?…lásky?
Tak jsem tady. Poprvé v životě v Maďarsku. Připadám si jak Alenka v říši divů. Zase úplně něco jinýho. Myslela jsem, že Maďaři budou podobný jako my, Slovani, a zjišťuju, že to je pěkná blbost. Jsou úplně jiný. Alespoň na první dojem určitě. Celý příspěvek
a štěstí na šéfovou
Rozlouční s Martinem bylo nakonec docela veselý. Šli jsme spolu na večeři a pak ještě do baru a docela jsme se nasmáli, asi proto, abychom voba zahnali chmury z jeho vodjezdu. Pak chtěl jít Martin domů, protože musel do Budapešti druhej den svým autem a chtěl tam bejt dřív, než dojedou stěhováci. No a tak jsme se prostě jen vobjali a políbili, jako by to bylo louční jen na chvilku a já jsem vodešla domů. Celý příspěvek
a jsem z toho úplně perplex
V pondělí se vrátil Martin z Kosova, protože se měl do konce tohohle měsíce přestěhovat do Budapešti. Jenže to právě nikdo nepočítal s takovýmhle vývojem událostí, takže musel narychlo odjet a teď se zase narychlo vrátit. Celý příspěvek
O setkání s Jimmym
V pátek jsem měla v pět odpoledne sraz s Jimmym. Požádal mě, jestli bych přišla do kavárny Slavia naproti Národnímu Divadlu, je to takový jeho místo, kam chodil ještě za komunistů z Britský rady na kafe a potkával se tam s různejma umělcema. Celý příspěvek
a vo tom, jak je nám vlastně dobře
Celý dny jsem teď ležela v těch estébáckejch spisech. Místama se mi votevíral nůž v kapse, místama jsem se zase docela nasmála /třeba když prostovlasý agent v tesilkách čekal na „objekta" 6 hodin v restauraci před záchodama, zatímco Jimmy zdrhnul okýnkem a vodjel dávno do jinýho podniku/, někdy se málem rozbrečela a někdy mi bylo hodně, hodně smutno. Celý příspěvek
a taky vo mým novým detektivním vedlejšáku
Martin mi opět volá třeba pětkrát denně, ale já na něj momentálně kašlu, nejen, že jsem ještě furt trochu naštvaná, ale hlavně nemám čas teď myslet na kraviny. Přijel totiž můj úžasnej švýcarskej kamarád Peter. V pátek dopoledne dorazil rovnou z nádraží k nám do práce. Musela jsem se strašně smát, protože přijel v takový šíleně vošoupaný bundě a v ruce nesl malej papundeklóvej hnědej kufřík a to bylo všechno, co s sebou měl. Vypadal se svejma přerostlejma vlasama jako nějakej houmlesák, ale přitom je to jeden z nejskvělejších lidí, který znám. Celý příspěvek