Když tak pročítám svou minulost, říkám si, že je docela síla, kde je konec některejm mejm postavičkám. Tak třeba Silvia, moje kámoška ze Švýcarska, se kterou jsem se seznámila v tom ústavu pro chlápky alkáče a kriminálníky. Na tam dělala sekretářku, byla to na první pohled taková puťka v brejličkách, jak vystřižená z nějakýho západního časopisu. Mně bylo šestnáct a jí dvacet jedna, takže byla totálně stará a i když jsme zdánlivě neměly nic společnýho, strašně jsme se skamarádily a to kamarádství nám vydrželo až dodnes. Ale vydrželo opravdu? Celý příspěvek →