a chvála karlovarskejm oplatkům

Tou svojí knížkou jsem si tak trošku nakálela do bot. Přestala se se mnou bavit velká spousta Češek, co tu žijou. Snad je štve, že někdo jinej napsal něco, co mohly udělat samy. Jedna Češka mě přestala úplně zdravit, protože se poznala v jedný kapitole, kde se zmiňuju o jejím příběhu, ale samozřejmě se změněným jménem, lokalitou i národností. Já si teda prvního půl roku vůbec nevšimla, že se se mnou nebaví, až jednou, když jsme se zas potkaly na ulici a já se jí ptala, jak se má, se otočila a beze slova odešla. Pak jsem se od někoho dozvěděla, že se urazila. Příště, jestli teda nějaký kdy bude, budu muset napsat hned na úvod, že jakýkoliv podobnosti jsou čistě náhodný… Celý příspěvek →