a vo tom, jak je nám vlastně dobře

Celý dny jsem teď ležela v těch estébáckejch spisech. Místama se mi votevíral nůž v kapse, místama jsem se zase docela nasmála /třeba když prostovlasý agent v tesilkách čekal na „objekta" 6 hodin v restauraci před záchodama, zatímco Jimmy zdrhnul okýnkem a vodjel dávno do jinýho podniku/, někdy se málem rozbrečela a někdy mi bylo hodně, hodně smutno. Celý příspěvek →