a taky vo mým novým detektivním vedlejšáku

Martin mi opět volá třeba pětkrát denně, ale já na něj momentálně kašlu, nejen, že jsem ještě furt trochu naštvaná, ale hlavně nemám čas teď myslet na kraviny. Přijel totiž můj úžasnej švýcarskej kamarád Peter. V pátek dopoledne dorazil rovnou z nádraží k nám do práce. Musela jsem se strašně smát, protože přijel v takový šíleně vošoupaný bundě a v ruce nesl malej papundeklóvej hnědej kufřík a to bylo všechno, co s sebou měl. Vypadal se svejma přerostlejma vlasama jako nějakej houmlesák, ale přitom je to jeden z nejskvělejších lidí, který znám. Celý příspěvek →