a chystaný cestě.

S Martinem jsem teda nakonec do kina šla. Pak jsme šli ještě na jídlo a na drink a musim říct, že byl zase dost zábavnej a milej a ani mi tak už nevadily ty příšerný pohory. Vyprávěla jsem mu vo tom, jak si píšu blog a von, i když sám je pisálek, mi řekl, že tohle vykecávání na internetu nikdy nechápal a ptal se mě, jestli jako taky hodlám psát vo něm, tak jsem to nakonec nějak zamluvila a jsem ráda, že neumí česky a nemůže si tu vo sobě nic přečíst. Stejně bych mu ale ani neřekla, kde to najde. Celý příspěvek →