….a naposledy jsem si někam pozvala kámošku…

Čas šíleně utíká, i přesto, že jsme tu v takovým zapadákově. Práce, oběd, pak malá siesta, je šílený vedro, pak zas chvíli práce….

Našly jsme tu ve vesnici s Jarkou výbornou hospodu. Ceny na místní poměry lidový, třetinka piva stojí 1,5 Eura, což fakt jde, a tam chodíme večer po práci. Celý příspěvek →

všechno je složitější

Nevím, jestli mě Francois nepochopil nebo to udělal schválně, ale nepracujeme s Jarkou spolu, jsme každá jinde. Když já jsem na poli, Jarka je v sejrárně, a když já v prádelně, Jarka na poli, a tak pořád dokola. Ale to zas tolik nevadí, důležitý je, že je tu Jarka se mnou a po práci si můžeme povídat. Teda povídat… Celý příspěvek →

a Jarka je tu!

Poslední tejden prostě nemám na to moje psaní ani čas ani náladu. Byla jsem tak šíleně vyřízená z tý sejrárny, že už jsem viděla a cejtila sejry i ve snu! Fakt, to byl děs. Třeba že jsem upadla do tý vany s tím mlíkem a ty stěrače mě jakoby pomalu odstřeďovaly, až jsem se probouzela několikrát úplně zpocená. Celý příspěvek →

a o Francoisovým tajemství

Tak jsem dneska konečně začala dělat v tý sejrárně. Francois mi to sice slíbil už od minulýho pondělka, ale pak, jak tam byly takový zmatky, tak to nějak nešlo zařídit. Takže jsem nastoupila dneska. Celý příspěvek →

pomalu se loučím

Včera když jsem chtěla začít pracovat, přiběhl ke mně Paul, ten kudrnatej, a začal mi rychle a zmateně cosi vysvětlovat. Mluvil tak překotně a tak strašně koulel vočima, že jsem skoro nic nepochopila, pořád vopakoval něco v tom smyslu, že dneska pracujou jenom největší hajzlové a zrádci. Celý příspěvek →

a hlavně Francois

Ještě v sobotu večer, když jsem vysedávala s Pauelm /tím kudrnatým/ na dvorku a vypalovala cigára, popíjela colu /jak jsem říkala, alkohol je tu zakázanej/ a v rámci jazykovejch možností si s ním povídala, přiřítil se autem na parkoviště Francois. Celý příspěvek →