Vo Svědcích a Bobíkovi.

Já vím, že je to trapný, ale furt na toho pojišťovacího Bobíka teď musim myslet. Von to byl trošku divnej týpek, ale dost mě nakrklo, že mě nebalil, když mě normálně všichni balej. Kdyby si pro něj nepřišla ta načančaná panička, tak si řeknu, že to musí bejt normalní buzík, když to na mě nakonec ani nezkusil, ale prostě je to asi takovej ten klasickej podpantoflák, co se jich tu potulujou tisíce. Celý příspěvek →

Fakt hustý

Včera jsem seděla venku na zahrádce u Zámečku, čekala jsem na Jarku, že si se mnou dá taky jedno, a než se přihasila, tak si vedle mě sed nějakej chlap, tvářil se jak pomeranč a já si říkala, jéje, ten mě začne balit. Nebyl úplně starší, jen trochu, měl na sobě kvádro a zvláštní kostkovanou kravatu, co jsem ještě neviděla, dal si pivo, no – a pořád nic. Čekala jsem, že něco spustí, cokoli, ale on se furt jen usmíval a ucucával pivo, až mě napadlo, že to bude asi pojišťovací agent a že až dopije, tak mě pojistí na život a na smrt, měl takovej ten kufřík, co tihle nosej, ale von zase nic, jen divně koukal a usmíval se. Celý příspěvek →

Jak to se mnou vlastně je

Tak třeba, co se mi před pár dny stalo – sedím doma a poslouchám Hyjé trabandy, najednou zvonek a na chodbě dva pobožný, chlap a ženská, asi jehováci nebo nevím, pročesávali celej barák. Jak jsem otevřela, tak hned na mě – slečno, jste šťastná? To mě silně zaskočilo, většinou mrskaj ty svoje veršíčky, aspoň co se povídá, jednou už to na mě taky zkoušeli, ale to jsem jim utekla, protože to bylo na hřbitově a přišlo mi to nechutný. Celý příspěvek →

Tak to jsem já

Ahoj, tak hurá, blog funguje, tak se můžu konečně pustit do psaní svýho životního příběhu. Asi si řeknete, co má nějaká vosmnáctiletá slečna z Bubenče asi tak na srdci, tak důležitýho, že se chce svěřit celýmu internetovýmu světu? Celý příspěvek →

mám svůj blog

Hurá, vypadá to, že jsem to konečně všechno pochopila a můžu začít psát. Celý příspěvek →