Aneb bezduchý kecy
Jak to vlastně s náma cizinkama teda je? V zásadě tak, že když se nad sebou upřímně zamyslim, musim konstatovat, že vlastně mi domorodkyně dělaly potíže vždycky, ať už jsem byla kdekoliv. Vlastně kromě Švýcarska, tam jsem se nějak tak adaptovala, že jsem žádnou ex-pats komunitu nepotřebovala, bylo mi tam prostě dobře mezi místníma. Možná bych si odvažovala i říct, že Švýcaři jsou nejvěrnější přátelé na světě. Pokud vás mezi sebe přijmou a maj s váma dobrý zkušenosti, pak je to prostě navždy.
Pamatuju si, když jsem byla v Anglii, scházela jsem se po škole se Švédem, Němcem, Švýcarkou, Francouzkou a jednou Češkou. Chodili jsme do parku, popíjeli víno z flašky, jedli bagety se sejrem, kouřili na trávě a probírali život donekonečna. Vlastně to byly skvělý okamžiky mýho života.
Když jsem pracovala ve Španělsku, mojí nejlepší společnocí byla Polka a alžírskej Francouz. V Tunisku Slovenka, Srb, Slovinec a Holanďan. V Egyptě egyptský chlapi (Kupodivu, ale fakt, žádnej z nich nebyl můj milenec…). Na Tenerife Švýcar, Holanďan, Němec, Kubánka, dva Francouzi a Češka.
A tak mě napadá, že je vlastně úplně šumafuk, kde člověk je, ale s domorodcema nebo domorodkyněma je to prostě trošku těžký. Anebo spíš s náma-přistěhovalcema. Protože nepochybuju o tom, že bych ve Francii měla nejlepší kámošky klidně tři Řekyně najednou. Ale člověk v tý cizině asi potřebuje pochopení od jinejch přistěhovalců, protože těm místním to všecko připadá normální. Oni jsou tu doma. Nechápou ani co tu obdivujete, ani co tu kritizujete. Anebo tak trochu chápou, ale nehodlaj se tím zabejvat.
Kdežto s dalšíma cizincema, i když by s nima člověk v jejich zemi neměl absolutně nic společnýho, si prostě může notovat v tom, že doma je to takový nebo makový, máme většinou jednotnej názor na to, co se tu děje, držíme pospolu, protože nám nic moc jinýho nezbejvá.
Tuhle jsem se zamejšlela nad tím, kdo by z těchdle lidí byl můj dobrej kámoš i doma. Nevim, je to těžký říct, ale asi jen malej zlomek z těch, se kterejma se teď přátelim. Tady totiž člověk nemá moc na výběr a situace vás sváže dohromady i s lidma, ke kterejm by vás osud nikdy v životě nezavál.
A co že teda je špatně s Řekyněma? Vlastně nic. Korfanky jsou prostě na můj vkus trošku mimo. Jejich pohled na život končí za branou města, a to mluvim o těch s rozšířenejma obzorama. Ty vostatní si dohlídnou maximálně ke vstupním dveřím baráku. Nezajímá je, co bude dál. Nerecyklujou, protože to prej stejně nikdo nedělá, na učitele nadávaj jen v soukromí, aby jejich dítě nemělo problémy ve škole, na doučování sice nadávaj, ale bojkotoovat ho nebudou, protože by to odenslo jejich dítě a to přece musí na univerzitu… proč? Aby pak mohlo sedět v turistickým krámě s cetkama a vyprávět turistům v pěti světovejch jazycích, že má diplom z Cambridge.
Sice je štvou vysoký ceny benzínu, ale nebudou bojkotovat žádný benzínky, protože jet autem je vo tolik pohodlnější než jít pěšky. Tak co se dá holt dělat. Kafe je hnusný a stojí děsně peněz, ale na náměstí svítí sluníčko a kam jinam si vzít ty nový kozačky. A sednout si na lavičku s pivem, jako to děláme my, cizinky, je nedůstojný, co by si řekli všichni Spyrosové?
Dát dítěti zděděný oblečení nepřipadá v úvahu, takže pak se akorát nervujou, aby si dítě neušpinilo nebo neroztrhlo drahý oblečky, ze kterejch za měsíc vyrostou. Když dítě začne řvát na náměstí, je lepší mu koupit pytlík brambůrek a kolu, tak bude chvíli zticha a máma si může v klidu pokecat s kámoškou vo tom novým butiku.
Nintenda a playstationy a videohry a mobily s multifunkčním zařízením se malejm dětem kupujou proto, aby od nich byl chvilku klid, resp. celej den. Vono totiž učit dítě jezdit na kole, šplhat po stromech, jezdit na bruslích nebo jen tak běhat stojí spoustu úsilí, nervů, nedá se to dělat v klidu u kafe a ještě by si zatrhly ty nový punčošky.
Jenže tady už jsem zabředla do jinýho tématu. V takhle radikálních postojích jsem víceméně sama, protože tyhle věci se netýkaj jen Řekyň, ale většiny matek, který znám. Takže vlasně nakonec jsem fakt divná já, protože všichni vostatní jsou v převaze. Vlastně bych s tímhle přístupem měla bejt ráda, že se se mnou vůbec někdo baví…:)
hele to se fakt tyka temer vsech matek na svete…takze ja s zadnyma nekamaradim…nebo urcite s nema nechodim na pivo…nedustojne se ozrat…prece. Vsechny me kamaradky jsou bezdetne a jako nahodou neplanuji ani rodinu, ikdyz jsou v mem veku a spis i starsi. To se tyka nejen matek,ale i zamilovanych zenskych.Proste se vypari a zijou jenom pro chlapa…nechapu
Sonjo, chápu… 🙂 Škoda mých slov, skoro se můžu podepsat pod to tvé…
Jinak k ostrovankám – je to prostě vesnice. Za značkovým oblečením se stále skrývá vesnické myšlení a děti v tom pořád dokola vyrůstají. Nějaký rozhled nasbírají ve škole, ale pokud je k tomu někdo nevede už doma odmala, je to rozdíl.
Víš co mi řekla jedna "matka"? Vychovala děcka, ta odrostla a pak si paní koupila pejska. Okomentovala to tak, že s ním musí chodit ven a pořád něco. Děti prý vždycky vypustila na dvorek a byl klid. 😀
Ja myslim, ze clovek se s urcitou skupinou expatu kamaradi taky proto, ze cast z nich ma proste vetsi nadhled, a to jak na ziti venku, tak i doma. Urcite se ti to stava taky, ze v Cechach jsi pro spoustu lidi stejny exot jako pro Rekyne. Coz nemeni nic na tom, ze cast expatu nema nadhled vubec zadny, protoze cestovani samo cloveku jeho presvedceni, ze jeho rodna zeme je ta nejlepsi, proste nevezme.
Ja u svych kamaradu kaslu na to, jestli jsou z te "spravne" zeme, a otazky: a nejake kamarady Chilany mate? povazuju za stejne absurdni jako otazku A mas nejakeho kamarada blondaka? Nejakeho gaye? Nejakeho kdo vi co? S kamarady se prece clovek nekamaradi kvuli tomu, co maji napsane v obcance, ale kvuli tomu, ze je ma rad…
gugu: treba ty, co byly v ty hospode, jsou az na jednu vyjimku vsechny mamy. takze mozna mam v tomhle ohledu stesti.
papaja: jo, vychova a predsudky, to je vec druha. a malej rozhled.
tereza: jasne, to s tebou souhlasim. ale spis me zaujal ten fenome, ze se clovek nekamaradi s domorodcema, i kdyz s lidma prave te narodnosti se jinde kamaradi uplne bezvadne. ale u nich doma to nejak nejde…
Pajo mozna je to tim, ze ti rekove, co vyjedou, maji podobny charakter jako ty. Kdezto ti, co zustavaji, nemaji o spoustu veci zajem, nebo o ty veci, co zajimaji nas, tak si v podstate s nema nemame ani co rict. Ja uz nad timhle taky premyslela. Nevim, jak je to v Recku, ale treba v Libanonu hraje roli i sileny patriotismus. Ja jsem z tehle vesnice, moje rodina je z tehle vesnice a moje nevesta bude z tehle vesnice a vse co je mimo, je mimo me. Takze se s tebou sice bavit budou, ale nikdy nebudes to same co oni. Navic ta odlisnost kultury je tak silna, ze neprichazi v uvahu sednout si k pivu a povykladat si – probuh ;), ale ocekava se, ze si obleces svoje "puncosky" vezmes gucci kabelecku a pujdes s nema na nakupy 😉 Ja po roce tam, mela pocit, ze se vracim do puberty, ze chci vsechno delat presne naopak jako oni, uz jenom z principu, z rebelnosti 😉
"puncosky" vezmes gucci kabelecku a pujdes s nema na nakupy ;)aachhhh…to je jak na Kypru -no taky jsem nechodila :)))
Nedávno mi jeden Islanďan řekl: "Víš, s cizinci je ten problém, že většinou odjedou." Netušila jsem, že v době, kdy mi tuto větu říká, si právě jeden můj hodně blízký přítel kupuje jednosměrnou letenku z ostrova. Ve středu tak z mého života zmizí další skvělý člověk, člověk, který tu žil 25 let a prožil na Islandu velkou část svého dosavadního života. A já si říkám, jestli v tom nepouštění si cizinců k srdci není nějaký podvědomý pocit, že jim jednou odjedeme.
monika a L:hm… neco na tom asi bude. ja nechci vsechny hazet do jednoho pytle, mozna jsem nemela stesti nebo je to mnou, kdovi. tady jsou urcite i lidi, kterejm nejde jen o gucci kabelku. ale kde jsou??:)
dankaj:myslis? ze by premysleli takhle dopredu? to me nenapadlo. mimochodem, kolik je na islandu cechu a mate nejakou komunitu? to je dalsi tema, o kterym se chystam brzy napsat. ceska komunita….
Sonjo, nevim, jen me to tak v teto souvislosti napadlo, protoze zcela souhlasim s tim, co pises o pratelstvi s domorodci a cizinci.
Ceskou komunitu tu nemame, vetsina mych kamaradu pochazi ze Slovenska, par Cechu tu znam a jinak mezinarodni spolecnost.
Je zajimave, jak treba i v ramci pripravky v zachranne sluzbe se vytvorila nase mezinarodni skupinka, pritom samozrejme tahneme vsichni za jeden provaz, mame spolecne zajmy, ale treba pri cekani na povel toho nejvic prokecam anglicky s ostatnimi cizinci.
No, je pravda, že na podělaný Rakousko si s Rakušákem zanadávat nemůžu, s cizincema většinou jo. :))
A co je zvláštní, že jsem se tady naučila nemít ráda naše bratry. 🙁 Nevím proč, úplně se mi tu zprotivili. Dřív mi slovenština připadala hrozně erotická a chtěla jsem slovenského chlapce. :)) Dneska se mi už vůbec nelíbí. :/
dankaj: to je fakt zajimave!
wien: fakt? cim to? chovaji se bratri nejak buransky? a cesi ne?
Já Ti ani nevim, Češi jsou tu taky většinou nemožní, takoví jako namyšlení. Tohle mi volala maminka jednoho známýho, aby mi česky oznámila, že žádný Češce byt pronajímat nebude – byt patří synovi, ale maminka rozhodla. 😀
wien: nechapu…
Sonjo, já mám taky teorii:-) Jednak souhlasím s tím, že domorodci nenavazují s náma vztahy kvůli tomu, že je velká pravděpodobnost, že zas odjedem. A já se jim nedivím. Taky se nekamarádím například se studentama, co tady přijedou, páč to nestojí za tu investici a takových lidí, kteří by mohli být blízcí a z ničeho nic se rozhodli a odjeli už taky pár bylo.
No a pak druhý faktor je ten, že domorodci mají fungující vztahovou sít, kterou si tvoří prakticky od narození (rodina, kamarádi ze školy, z práce, manželovi kamarádi ze školy a z práce atd.) a tak ani nepociťují potřebu přibírat do ní další lidi. Na rozdíl od nás cizinců, kteří v ní máme pořádné trhliny a potřebujem se seznamovat a tvořit síť v každém novém místě kde se ocitnem prakticky od nuly.