Vzpomínky na mládí IV.

Po památkách

Ráno jsem se vzbudila kolem osmý a William byl samozřejmě už pryč. V lednici nic moc neměl, jen mlíko, takže jsem si s největším sebezapřením dala cornflakesy. Na kuchyňským stole byl lísteček, že ho moc těšilo, že jsem se zastavila a ať mu určitě zavolám ještě další týden, že něco podnikneme.

Měla jsem radost a chuť něco podniknout. Cítila jsem se tak nějak, že nejsem v tom obrovským Londýně tak děsivě anonymní. On aspoň věděl, kdo jsem a vodkud pocházim..

Napsala jsem mu na ten samej lísteček, že díky za všechno a zaklapla jsem dveře.

U Steadmanů vládla trošku rozpačitá atmosféra. Asi fakt nevydejchali, že jsem někam jela na noc. Když jsem jim ale pak vysvětlila, jak jsem se spletla, strašně se smáli a navrhli, že pojedeme společně na výlety.

Dennis i Christine si vzali volno z práce, Ian a jeho žena taky a dokonce obě holky nešly několik dní do školy a už to frčelo. Jeli jsme do Stradfordfu upon Avon, rodiště Shakespeara, bylo nádherný počasí, takže jsme si na louce vytáhli piknikovej koš, každej dostal sedm centimetrů čtverečních sendviče a džus a celý odpoledne jsme se slunili na dece, zatímco já se, celkem úspěšně, snažila zakašírovat kručení v břiše a v hezkém odpoledni snila o párku v rohlíku a smaženým sejru.

Jindy jsme zase prošli snad všechny katedrály Londýna. St. Paul, šli jsme až nahoru, odkud je nádhernej výhled na celý město, a sposuta jinejch. Když jsme se zastavili asi u osmý /Steadmanovi zřejmě pojali dojem, že jako farářskou dceru mě bude fakt zajímat každičkej kostel/, a oni se chystali zaplatit už kolikátý vstupný, řekla jsem s uzarděním, ať jdou sami, že já bych raději počkala venku. Podívali se na sebe trošku rozpačitě /koneckonců, oni už zřejmě ty kostely viděli a dělali to opravdu kvůli mně, ale já už prostě nechtěla/ a šli dovnitř. Já si zatím strašně rychle zaplálila cigáro, který mi samozřejmě vůbec nechutnalo a z toho stresu, že mě u toho načapaj, jsem ho v půlce típla a pak si nacpala do pusy asi osm žvejkaček. A potom jsem dobrou půlhodinu čekala, než vylezou a tvářila se jako nic. Stejně jako oni.

Nicméně hostitelé zřejmě poznali, že vrážet do mě další prachy je dost nesmyslný a zbytek kostelů, pokud měli ještě jaký v plánu, vzdali.

Na víkend mě pak vzali k sobě na chalupu někam na jihovýchod Anglie. Byla jsem fascinovaná studeným mořem, ale hodně, hodně znuděná jejich neustálou přítomností. Večer jsem chtěla vylézt oknem ze svýho pokoje a jít si k moři zapálit, ale zjistila jsem, že bych pak nevylezla zas nahoru. A to by byl dobrej trapas, kdybych se dobejvala uprostřed noci k nim domů. A tak jsem šla za nima do obýváku a řekla, že bych si chtěla udělat večerní procházku k moři, kde budu psát při úplňku básně.

Trošku divně se na mě podívali, ale řekli, ať si vezmu klíče. Když jsem zavřela dveře pokoje, ozval se za mnou hurónskej smích.

Seděla jsem na molu, nade mnou svítil měsíc, okolo šumělo moře a byla docela chladná noc. Já jsem si zapálila cigáro a…. začala psát básničky…Smutný a pubertální.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 komentářů u „Vzpomínky na mládí IV.

  1. hahahaSprávnej humor, díky! Taky mě pobavil ten 7 cm sendvič, ale "hurónskej smích" je ještě lepší. Nic, jdu také psát básně (kouřit) k moři 🙂

  2. alaiva: kdyz vono to tak fakt bylo:) me to tenkrat moc legracni neprislo, ted uz se tomu smeju.

    cayman: no rekni, neni more nejlepsi inspirace k psani basni?? skoda, ze uz nekourim-v tomhle smeru mi to trosku chybi, ta pohoda…

    mimochodem, ja kdyz jsem pak po letech vypravela rodicum prihodu, jak jsem ty hostitele nechala jit do toho kostela sama, stydeli se za me jeste dost dlouho:))

  3. 🙂 7cm2 to je 2×3,5 cm, to bych umrela hlady jeste ten den!

    no, byt hostitelem a hostem je narocne – sama to resim tim, ze kdyz hostim, trvam na tom, at jsou hosté co nejuprimnejsi (nekdy to da praci z nich vyrazit, co doopravdy chteji) a jako host se snazim nebyt prehnane tajnustkarska taky…:)

  4. Tak se mi počítačumoudřil tak akorát, abych si pěkně početla. No, to jsi musela mít hlad, ovšem přežilas to; já bych to asi nepřežila :-)).

  5. jé, já si tohle úplně dokážu představit. taky bych trpěla a ještě bych se styděla za to, že oni jsou na mě v rámci možností co nejhodnější a já si toho nevážím 🙂

  6. flamme: jasne, kdybych si rekla o vic, urcite bych byvala dostala, ale ja se stydela…

    eja: chces, aby zhubla?:)

    7-nevim, kdo to psal, ale prezila v pohode. nerada bych, aby se jejich laskavost obratila takhle blbe proti nim kvuli my rozezranosti.

    dew: prave, ja si klido mohla neco koupit, ale skudlila jsem na jiny veci. anebo jsem si proste mohla rict.

Napsat komentář: dewberry Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *