Hospoda

a akce v nemocnici /na pokračování, děsně spěchám…/

V sobotu večer jsem konečně vyrazila s Michalisem. Vzal mě do vesničky Pelekas do jednoho fakt pěknýho baru-hospody. Celou noc jsme si povídali. Vyprávěl mi, že má tříletou dceru a manželku, která má rakovinu prsu. Byl takovej rezignovanej, ale smutnej a říkal, že potřeboval někam vypandout a promluvit s někým normálním. Tak nevim, jestli ve mně zrovna našel to, co hledal, ale asi se mu ulevilo.

Povídal mi taky o tom, jak se rozešel s rodičema, protože to byli svědci Jehovovi a jak on už s nima nechtěl dál sdílet jejich fanatický myšlení. Tak ho vydědili. A vůbec má ve svejch asi 36 letech dost pohnutej život. Já jsem vypila docela dost piv, on pil jen vodu, protože prej alkohol nemá rád. Z okna hospody jsme viděli ještě východ slunce, což byla naprostá bomba a já pak jela domů, vypnula si všechny telefony a tvrdě usnula.

Když jsem se kolem poledne vzbudila a zapnula telefon, měla jsem tam asi padesát nepřijatejch hovorů a spoustu zpráv, že mám okamžitě volat do nemocnice. Vůbec jsem nevěděla, co se děje, tak jsem volala do místní cestovky, kde mě seřvali, kde jsem, že prej jednu moji klientku porazilo auto a leží v kómatu v nemocnici, tak ať tam okamžitě jedu. Hm…tak na den volna můžu zapomenout, pomyslela jsem si docela hořce a vyrazila do nemocnice.

Asi nemá vůbec cenu popisovat místní nemocnici, koneckonců na blogu Ostrovanky je o ní docela dost napsáno. Je to fakt šílený. Jak někde v Iráku, alespoň tak si to tam představuju.

Vešla jsem na pohotovost a zaklepala na dveře ordinace. Nic se neozvalo, tak jsem zmáčkla kliku a vešla a uviděla mladýho doktora s nohama na stole a s cigaretou v puse. „Do you speak English?" zeptala jsem se celkem zbytečně, protože se na mě dost nevlídně kouknul a udělal jazykem takový „ťťť" a kejvnul hlavou od sdola nahoru a protočil oči v sloup. Tohle už znám, je to vyjádření řeckýho „ochi", jako že ne, ale někdy jsou tu ti lidi tak líní, že to prostě dělaj jen takhle, aby se nemuseli moc namáhat. Já jsem na to úplně alergická.

Mě to docela vytočilo, jak je možný, že ten člověk nemluví anglicky, tak jsem na něj anglicky spustila, že tam mám nějakou klientku, ale nevím, kde ji najít a on na to, anglicky samozřejmě, ať se prej porozhlídnu po nemocnici. To jsem teda dost naštvaně udělala, nikdo se ale se mnou prostě nebavil, neděle, to tu absolutně nic nefunguje a tak jsem tu paní prostě nenašla. Asi po hodině jsem se sebrala a říkala si, že už mám neděli stejně pokaženou, tak si dojdu na chvíli do internetévý kavárny a pak si dám kafe ve městě. Tomu nepříjemnýmu doktorovi jsem nechala svoje číslo, ať zavolaj, až budou něco potřebovat, a vypadla.

No a jak tak jdu pěšky od nemocnice, najednou mi někdo volá na mobil a děsně rychle na mě mele něco anglicky do telefonu. Prej nějakej doktor, kterej je snad ošetřující lékař tý paní a že mám okamžitě dorazit do nemocnice, protože potřebuje její pojišťovací kartičku a další údaje. Mě už se zpátky moc nechtělo, ale ten doktor na tom trval, tak jsem si pro jistotu zapsala jeho jméno, abych ho kdyžtak sehnala, kdyby zas v nemocnici všichni dělali mrtvýho brouka.

Když jsem dorazila, žádnej doktor Takis tam nebyl. Zas jen na mě dělali takový to „ťť" a já už pomalu začala ztrácet nervy. Zkoušela jsem tomu Takisovi volat na mobil, ale neměl signál, tak jsem si sedla chvíli na ty špinavý plastikový sedačky a čekala, jestli dorazí.

Po chvíli přišel takovej menší rozzuřenej týpek v brejličkách, tipla bych mu něco kolem čtyřicítky, a změřil si mě od hlavy až k patě a prej, jestli jsem Sonja. Já na to, že jo a tak mi jen pokynul, ať jdu za nim. Po schodech nahoru mi říkal, že ta paní má krvácení do mozku a že říká, že se jmenuje Tuháčková!!! Já myslela, že si ze mě děla srandu, protože ta pani se jmenuje Schindlerová, tak jsem říkala, co to je za blbost, že Tuháčková jsem přece já.A on na to, že to vůbec neví, jak se jmenuju a že mi jen říká, co mu ta pani byla schopná říct.

Takže jsme došli ke starý paní Schindlerový, která byla totálně zmatená a nevěděla, kdo je a kde je. Já jí něco říkala, ale ona mě nepoznávala a tak Takis mě prosil, ať za ni vyplnim nějakej formulář, kterej jsem ji nechala podepsat a ta pani se fakt podepsala Tuháčková!!!! Já myslela, že omdlim….

Pak se mě ten nervózní doktor ptal, jestli si dám drink v tom ušmudlaným kisoku před nemocnicí, tak jsem řekla, že teda jo a dala jsem si pivo. Von se začal smát a řekl mi, že by vod takový holky, jako jsem já, čekal, že si v neděli ve tři odpoledne objedná colu a ne pivo a dal si jedno se mnou. Najednou byl docela milej, strašně vtipnej, dost jsme se nasmáli. On mi vyprávěl, že právě rybařil, když ho volali z tý nemocnice a že teda ještě jde na ryby, ale jestli bych prej nemohla večer mu zas přijít pomoct překládat, až bude kontrolovat tu paní. Že by mě předtim vzal na večeři….

Jejda, to jsem se děsně rozepsala. Musim běžet na letiště a zbytek dopíšu brzy. Slibuju!!!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u „Hospoda

  1. no doufam, ze to brzo dopises, je to fakt podivny, pani v komatu a ty ses dost vpohode, pak krvaceni do mozku a nakonec byla jen zmatena,….(?) a formular byl aj v anglictine?? no fakt sila takova situace a clovek neumi mistni jazyk….

  2. dewberry: a to jeste neni vsechno…

    leni: pani upadala do komatu, az do nej upadla uplne. sem tam vnimala, ale byla zmatena. formular byl v anglictine a ja zas tak v pohode nebyla, ale co jsem mela delat…

    L: na kypru je to taky tak??

    papaja: michalis je prima, ale ma to fakt strasne tezky.

    kharmina: fakt? kdy a kde a od koho? je to ten samej? snad jen dobry veci? napis mi kdyztak do vzkazu, jo?

Napsat komentář: Leni ze Sevilly Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *