a pak to pěkně schytávám
Na Korfu začalo bejt pěkně hnusný počasí. To bych tu teda v červnu vůbec nečekala, docela často prší a je celkem i kosa, teda aspoň v noci, ve dne chvilku praží a chvilku leje, fakt síla. Místní lidi klasicky říkaj, že to tu nezažili už asi třicet let. No dobře.
Na mě tu kříčeli do telefonu jakýsi Frýdecko-Místňáci, či jak se jim říká, a byli naštvaný, že je hnusně, že je moře rozbouřený, jedni, že jim zrušili výlet a druhý zas, jakto, že jim ho nezrušili, když bylo hnusně. Trochu mě to rozhodilo, protože jsem si práci s Čechama možná dost idealizovala, ale myslím, že jsem to nakonec ustála, i když mi sem tam bylo do breku. Dokonce mi nějaká ženská vmetla do tváře, že se s nějakou Ruskou nebude bavit. Tím myslela samozřejmě mě, protože já blbec jsem si večer předtim dala s jejich sousedama večer víno, pozvali mě k sobě na balkon, a tak se mě vyptávali jako kdo jsem a tak a já jim to řekla. No, to jsem si naběhla a už takový věci dělat nebudu.
V mým bydlení mi přestal fungovat internet, což je dost k vzteku, ale zas mě to nutí vyrazit do města a tady chodím do jedný internetový kavárny, kde maj wifi a když si tam dám kafe, nemusim platit za připojení, což je bezva. Je tam takovej docela milej majitel Michalis, má dlouhý vlasy a je zarostlej, takovej hippík, kterej umí dobře německy, docela dlouho tam žil a pořád mě někam zve. Ale vo něm už jsem vlastně psala. Měla jsem s nim někam o víkendu vyrazit, ale pak jsem to nějak zrušila, tak jsem slíbila, že teda půjdem v sobotu.
Dneska jdu zase na letiště, akorát letadlo má děsný zpoždění a ještě vůbec nevyletělo z Prahy, netušim proč. Je fakt síla, jaký jsou na tomhle letišti poměry, to nebylo ani v Dominikánský republice, kde měli místo letištní haly rákosovou budku. Tady prostě nic nefunguje, ty ženský u odbavení jsou děsně protivný, jako by měly všechny hromadně syndrom vyhoření, venku se potulujou nějaký cizí psi, který evidentně nikomu nepatřej a sem tam se rozběhnou za nějakým turistou, kterej pak nestačí zdrhat. Jsem zvědavá, co by se stalo, kdyby někoho pokousali. Já mám teda vůbec na tyhle psy nějaký štěstí.
Lidi, kteří měli vodletět a maj to děsný zpoždění začali řvát na moji kolegyni od jiný cestovky tak hnusně, až mi jí bylo fakt líto. Copak za to my můžem, že nějaký letadlo neodletělo z Prahy? Ona pořád jen kejvala, jako že jim rozumí, nakonec ale na ni začal řvát takovej tlustej týpek se zlatým řetězem, takže to už nevydržela a zdrhla na záchod, kde se regulérně rozbrečela. No hukot.
Jinak klučíci animátoři mi furt volaj a někam mě zvou, ale já tak nějak fakt nemám zájem ani potřebu bejt venku každej večer. Jsem unavená z těch posledních měsíců, kdy se furt něco dělo a strašně se ve mě melou různý emoce. Na jednu stranu se mi tu moc líbí, na druhou mi tu ty lidi přijdou takový divný, sice přátelský, ale nějak si k nim nemůžu najít cestu, asi to bude tou jazykovou bariérou anebo je to možná mnou. Kdo mi vlastně sedí a s kým já si vůbec fakt rozumim? Připadám si, že vlastně jsem děsně neustálená.
Jo, ale mám jednu dobrou zprávu. Napsal mi William, že by za mnou v srpnu rád přijel. Mám děsnou radost, ale nevim, jak mu mám říct, že tentokrát nemám byt, ale studio, kde je jen jedna místnost a jedna velká postel, takže bude muset bejt v hotelu. Je mi to celý takový trapný, tak snad to nějak zformuluju. Uf, už jsem v tom zase až po uši….
Nenut se do niceho Sonjo…kdyz Ti nekdo nesedi, tak…zkratka nesedi. Ja uz si prestala davno rikat, ze ta divna jsem JA :)))
Souhlasím s L. Jinak se z života zblázníš .
Další souhlas s L.,někde jsem před lety četla (když jsem hltala všelijakou odbornou literaturu o výchově dětí), že například není správný, když rodiče nutí dítě, aby se s někým objímalo či líbalo při příchodu nebo odchodu (i s prarodiči nebo jinými příbuznými). Že prostě jsou to nějaký instinkty, který se tím nucením obrousí – a pak mohou děti snadno naletět.
Zdravím na Korfu.Děsně ráda Tě čtu,vlastně prožíváš moje snění.Teď se těším až zažiješ nějakej weekend s Michalisem.Dle tvého popisu je to chlápek přesně dle mého gusta,tak doufám, že nezklame ani tebe ani mne.Kluky animátory a vůbec svý pocity,že se ti nikam nechce,nech v samotě "vyhnít".Pročistí se to a bude z toho opojné vínečko.Samota bývá občas léčebná a tudíž potřebná,ale to asi již dávno víš…ještě jednou perfect day,zdraví Kroměříž!
konec deštěahoj sonji .. vyleze sluníčko a bude líp. Jinak .. s Hanou jsmě dvě z jednoho města :-))
tak jsem.. se dneska probudila v nějaký depresi, uvařila si kafčo a poctivě jsem znovu pročetla kus Tvýho blogu a musím říct, že by to stálo za vydání – knižně.
L: ja asi divna trochu jsem, ale asi nejsem sama:)
coro: ja souhlasim taky.
nuli: fakt? to si musim pamatovat.
hana:fakt prozivam tvoje sneni? tak snad z toho pro tebe neudelam nocni muru:)
alaiva: je, ty jsi fakt hodna. v kromerizi jsou asi samy hodny lidi…
Já si teda myslim, že kdybys to náhodou vydala knižně, tak se to bude prodávat určitě:-D A to neříkám jen tak, já totiž Tvůj blog četla fakticky úplně celej:-)
Tak pes a teď ještě nejde internet… Nenašlo by se jiné bydlení? Mě by pes nevadil, ale vím, že když se někdo vysloveně bojí, tak je to nepříjemné. A "domů" se má člověk těšit do klidu.
Naučila bych se být tebou pár slov, to určitě Řekové ocení. 😉
Myslíš, že má Michalis čestné úmysly? 🙂
Já celý tvůj blog zatím nečetla, tak nechápu tu "Rusku". Vysvětlíš, prosím, nebo mám hledat? 😉
Pamatuju si na ty psi bandy, co se potulujou po Korfu – v mem pripade to bylo naopak – ja porad behala za nima a kamaradili jsme se 🙂
Sonji, to, že si lidi stěžují delegátům a průvodcům na pčoasí, je stará věc – a přitom je to staršně debilní.
Před třemi lety jsem měla v Praze na starosti nějaký Italy a to bylo zrovna to hnusný studený jaro, takže byla fakt odporně a Italové si mi přišli stěžovat, že s tím nepočítali a že si museli kupovat oblečení a jak to, že je Karlštejn na kopci a takový věci.