Začínám se zabydlovat

a mám novýho kámoše

Pořád si připadám jak Alenka v říši divů. Těch vůní a těch novejch dojmů!! V Medině si na mě už docela zvykli, že tam chodí mladá cizinka domů. Sice ze začátku trošku nechápali, ale teď už mě ani prodavači netahaj za rukávy a nepokřikujou na mě Hello beautiful, ale jen mě zdravěj Aslema nebo Bislema, podle toho, zda zrovna přicházim nebo vodcházim.

Koupila jsem si flašku vína, že si ji v klidu po práci vypiju doma při západu slunce. Byla jsem docela unavená z práce, měla jsem za sebou spousty kiláků autem v tomhle šíleným vedru v uniformě. Auto jsem zavezla do servisu, protože mělo urvaný zrcátko a já se musela celou dobu řídit jen postranníma zrcátkama, jenže tam mi ho vzali a řekli, že mám přijít zejtra. Vtipálci. Vzala jsem si teda taxíka a řekla mu, ať mě vezme k Medině.

Taxikáři tady, to je vůbec taky kapitola sama pro sebe. Prostě k vám klíďo přiberou další spolucestující a vůbec je nezajímá, jestli se vám to líbí nebo ne. A takle ke mě můj taxikář přibral kluka, odhadem tak pětadvacetiletýho, takovýho blonďáka s malou hlavou a brejličkama. Přistoupil a byl docela v šoku, že už tam někdo sedí. Jel taky do centra. Začali jsme se spolu bavit anglicky a von mi řekl, že se jmenuje Jeroen, že je Holanďan a dělá tady učitele golfu na místním hřišti.

Použila jsem jen tak pro srandu pár holandskejch frází, který si pamatuju ještě z mý návštěvy Amsterdamu a von se smál a ptal se mě, kam jedu. Tak jsem mu říkala, že už pár dní bydlim v Medině, von koukal jako blázen, najednou strašně zrudnul a ptal se mě, jestli by se ke mě nemohl podívat, že by ho strašně zajímalo, jak to tam uvnitř vypadá a víceméně se ke mě domů sám pozval. Já mu na to hnedka řekla, že jasně, že ať jde ke mě, že mám doma flašku vína, kterou nechci pít sama.

Von se trošku zarazil, podíval se na mě a pak řekl, že teda jo a šli jsme. /Později se přiznal, že ze mě v tuhle chvíli dostal tak trochu strach…/ U mě doma jsem mu ukázala celej barák a pak jsme si sedli na terasu, koukali na západ slunce a na moře a já přinesla nějaký olivy a tuňáka, což jsme zdlábli a Jeroen se projevil jako strašně vtipnej společník. Flašku jsme dopili, tak jsme šli koupit ještě jednu, ale to tady neni tak jednuduchý, tak Jeroen nějakou vyžebral v restauraci, kde mu ji tajně prodali a zabalili do papíru a vyžahli jsme ji taky.

Bylo ale furt dost brzo a tak jsme přemejšleli, co s načatým večerem. Já měla po pár hodinách pocit, že se s Jeroenem známe snad vodjakživa. A tak jsme vzali taxíka a jeli do takový hospody, ktera se jmenuje British bar a která je plná cizinců, Tunisani tam totiž nesměj, protože nesměj jako muslimové pít alkohol a tak se tam scházej většinou lidi, co jsou daleko vod domova a tady pracujou. Jeroen tam znal půlku lidí a tak mi je všecky představil, některý byli celkem sympatický.

V hospodě jsme zkejsli asi do 4 do rána a pak mě jel Jeroen doprovodit taxíkem domů, kde mě vysadil a jel zase zpátky k sobě do hotelu, kde bydlí. Fakt super týpek, snad se ještě potkáme.

Zrovna, když jsme se chystala usnout, začaly se zase ozejvat modlitby z mešity. Je to taková směsice něčeho romantickýho a zároveň hrůzostrašnýho a exotickýho, že se toho nemůžu dosyta naposlouchat. A tak končim zase už obligátním Alláááááh Akbar.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u „Začínám se zabydlovat

  1. jj to delaji tady v recku tez taxikari. Tez mi to ze zacatku nelezlo do hlavy jak je mozne, ze v taxiku muzou byt ctyri lidi, kteri se neznaji a kazdy jede jinam. Takovy je byznys. Jinak ti preju spousty prijemnych zazitku v nove zemi

  2. My jsme jezdilido Hammametu obvykle v pěti, takže k nám taxikář už nikoho nenacpal. Co nový kámoš, je furt kámoš? A dorazil Vám můj vzkaz?

  3. gugu: diky!! tobe zas vsecko nejlepsi ke svatbe! jaka byla?

    nuli: kamos je furt kamos. nuli, vzkaz jsem dostala, ale je to pro me dost tezko praktikovatelne, nekdy podrobneji vysvetlim. tak se na me snad nebudete zlobit?

  4. JEE TOS ME POTESILA, ZE SIS VZPOMNELA. SVATBA BYLA FAJN. MOC SE LIBILA. LIDI SE BAVILI A BYLO TO DOKONCE I DOJEMNE. NEJVIC BOZI BYLI MOJI CESTI KAMOSI, KTERI NA TRADICNI RECKE TANCE HOPSALI JAK STRELENI A TAKY CHODILI NA BAR FURT PRO KOKTEJLY RUZNYCH EXOTICKYCH NAZVU. PIVA SE ANI NEDOTKLI COZ BYLO FAKT DIVNY. JINAK MI TO KAZILI JEN NASI BO MELI FURT NEJAKY PROBLEM. „KAPELA HRAJE MOC HLASITE“ A RUZNE DALSI KYDY. ODESLI V JEDNU HODINU V NOCI, COZ BYL VELKY TRAPAS. ALE CO SE DA DELAT. NEMUZEME SE VSEM ZAVDECIT. A JINAK BYLY I KRTINY A TY BYLY CELE UPLAKANE. MELI JSME TO VSECKO V JEDNOM MALINKATEM KOSTELIKU NA VELKEM KOPCI S KRASNYM VYHLEDEM NA KORINTSKY PRUPLAV. V KOSTELIKU BYLO TAKOVYCH 50 STUPNU. DO TOHO BRUTALNE CADILI TY JEJICH SVICNY, KTERE BYLI JEN ZVENKU SVICKY A VEVNITR UMELINA. FAKT HNUS. MYSLELA JSEM V JEDNU CHVILI, ZE POPADNU DECKO A REKNU JIM „NEKDY JINDY“. ALE TO JSEM SE MOC ROZEPSALA….DEKUJU ZA OPTANI 🙂

  5. dewberry: no, ja se trochu divila, ale von prej, ze kdyz jsem ho vytahla z taxiku a bez okolku pozvala k sobe na vino, tak fakt nevedel, co si ma myslet:)

    nuli: diky za pochopeni. ja zas napisu.

    gugu: asi nemuze bejt vsecko perfektni, ale aspon ze se to povedlo.

    paja-ostrovanka: nebojim, jinak bych to asi nedelala, kdybych se bala. i kyz strach by obcas asi byl fakt na miste…

  6. U žen je místo strachu intuice. Já myslím, že podle ní se řídíš. Jsi prostě ten cestovatelský typ, co v tom umí chodit tak nějak od přírody.

  7. Ahoj, teda neudržela jsem se a musim napsat…zrovna se poohlížim po práci někde v Egyptě, tak brouzdám po netu a narazila jsem na tyhle stránky…normálně na to kašlu,ale takhle neuvěřitelný životní posun mě fakt zaujal:)Tak mě to utvrdilo v nutnosti konečně někam zmizet…Tak ať se daří, já se jdu taky snažit. Čus

Napsat komentář: paja-ostrovanka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *