Na tuniské návstěvě

s kuskusem a se vším všudy

Zdena mi fakt hodně pomohla a ukázala spoustu důležitejch a zajímavejch věcí. Akorát ona je tak trošku blázen. Všechno bere strašně vážně a klientům při schůzkách třeba půlhodiny vypráví, jak mají jíst tuniskej národní předkrm-brick-což je taková smažená placka vevnitř s tekutým vajíčkem, a že když to rozkousnou, tak si nemaj potřísnit halenku tim vejcem. Neo že když si naberou na chleba pálivou pastu harrisu, tak se možná zakuckaj. Fakt má vobčas hlášky… Jinak je hrozně hodná, taková dost razantní, nosí úplně šílenej drdol z odbarvenejch blond vlasů, takže zezadu vypadá, jako by na hlavě měla žlutou cukrovou vatu. Když jsem jí ale řekla, že chci bydlet sama, odpověděla mi, že jsem se zbláznila. Ona sama už asi deset let bydlí v jednom hotelu a přijde mi, že jí to tak taky vyhovuje. Ona prostě svoje stáří zasvětila cestovnímu ruchu a tak se jí směju, že až ji tu jednou pochovaj, tak ji otočej hlavou jako muslima, ale místo k Mekce bude směřovat její hlava do její mateřský cestovky v Praze.

 Rozhodla jsem se teda rozhodit sítě kvůli tomu ubytku a první zašla do místní agentury, se kterou tu spolupracujeme. Tam mě vod začátku balí takovej hnusnej slizkej Tunisan Ali, kterej tam dělá šéfa a ten mi rovnou řekl, že něco takovýho nepřipadá v úvahu, že je to nebezpečný, ale že bychom mohli vyrazit spolu na večeři a promluvit si o tom. Tak to teda tůůůdle, hnus jeden.

Mezitím jsem potkala v Hammametu znovu ty emigrovaný Poláky, který se ke mě strašně hlásili a prej ať s nima jdu za Mohammedem. A tak jsem šla. Byla jsem strašně zvědavá, jak to může vypadat u někoho doma.

 Mohammed bydlí s rodičema na okraji starýho města v přízemním baráčku, kde je ale jen maličká kuchyňka a jedna ložnice, jinak se žije v podstatě celoročně na dvoře, kde je mnohem víc místa. Tam byl taky už nachystanej stůl s igelitovým ubrusem, na kterým stála obrovská mísa s kuskusem a nějakým masem a zeleninou. Mohammedova rodina mě strašně dobře přijala, hned mi přinesli talíř a skleničku /jsou strašně věřící, takže jsme celej večer pili kolu a limonády-blebleble/ a naložili mi horu kuskusu na talíř. Bylo to zajímavý, akorát mi teda moc nechutná jehněčí maso, to jsem nenápadně podstrčila Michalovi, ale celkově jako zážitek to bylo fakt nepřekonatelný. Bylo zajímavý pozorovat, jak se spolu lidi dokážou domluvit i přes rozdíl řeči, kultury a barvy pleti. Mohammed umí trošku německy, takže se snažil překládat, ale jeho rodiče uměj opravdu jen arabsky, takže s nima se nešlo domluvit skoro vůbec. Ale mezi tou polsko-česko-německo-francouzsko-arabskou hatmatilkou se neztratila přátelská atmosféra večera a to bylo fakt strašně důležitý.

Mohammed mi řekl, že mi možná sežene nějaký bydlení a vůbec nic za to nechce, což je tady dost velkej nezvyk, ale Magda a její rodina mě ujistili, že se nemusim bát a můžu to brát vážně, protože Mohammed je prej fakt naprosto úžasnej člověk, kterýmu se dá stoprocentně věřit.

 Jestli se to fakt povede, tak pak už mi ke štěstí fakt nechybí vůbec nic!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u „Na tuniské návstěvě

  1. Treba z tyhle stranky, navstevy u „normalnich‘ lidi…a podobne 🙂 to by uz bylo na dalsi blog asi.
    Uz se zas tesim na dalsi pokracovani :)!!
    A doporucuju zustat v hotelu, fakt!

  2. Ja bych asi taky radeji zustala v hotelu, ale ja jsem straspytel a je asi taky fakt, ze pokud clovek v tehle zemich zije v hotelich, jako by zil v jinem svete nez je za branou hotelu. A to mi prijde, ze neni nic pro tebe:-)
    To nakouknuti do rodiny muselo byt prima:-) A u cukrove vaty jsem se rezala smichy:-)

  3. No, tak nevím, coje lepší. Ono i v tom hotelu to nemusí být nejbezpečnější. Naše delegátka (nebo to byl delegát?, to je vlastně fuk) sice bydlel/a v hotelu, ale jiném. Za námi jezdil/a jen ve stanovené dny v týdnu (což bylo taky občas složitý, když jsme zrovna něco potřebovali)

  4. L: a nemuzes napsat vic na svym blogu? treba kapitola vzpominky? me by to fakt zajimalo!!

    dita2: cukrova vata je fakt charakter:)

    nuli: jasne, mam na starosti dalsich deset hotelu a bydlim jen v jednom z nich, ale jist porad dokola hotelovou stravu a kdyz kazdej vi o tom, co jim a kde jsem a co delam a porad mi klepe na dvere, to neni moc prijemny.

    leni: jo, to je ale pro ni uplne trefny prirovnani. nikdy sjem snad nepotkala nikoho, kdo by svoji praci takhle zral…

Napsat komentář: sonja Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *