Přípravy na cesty

a loučení

Rozhodla jsem se, že bych se měla pomalu začít loučit, protože času už mi zase nějak extra moc nezbejvá.

Jako první příšla na řadu vo víkendu Jarka, se kterou už se nedá ani do hospody, takže chodíme do cukráren nebo čajoven, což teda neni až tak úplně vono.

V cukrárnách je děsná atmosféra zářivek a pultů s dortíkama a důchodkyň, co tam choděj Boženka s Maruškou na laskonku a vídeňskou kávu, no děs běs. Teda nic proti důchodkyním samozřejmě, doufám, že se sama důchodu dožiju, ale taky doufám, že ho budu teda trávit v jiným prostředí.

V čajovnách je to lepší, čaje mám totiž ráda, a je tam aspoň i taková mírumilovnější atmosféra, jenže Jarka tam má probém, protože tam se sedí na zemi se zkříženejma nohama a to vona už teď v pokročilým stupni těhotenství nedokáže. Nakonec jsme ale našli jednu u Václaváku, kde se sedí normálně a Jarka tentokrát byla celá skříslá a říkala, jak se bojí porodu a jak mi strašně závidí moji svobodu.

V neděli večer se vrátil Peter z Vídně a přivezl si sebou tu svoji nádheru Yvonne, kterou já znám trochu už z léta. Vona je docela fajn, taky taková trošku hipízačka jako von, akorát když jsme někde spolu, mám pocit, že na mě neskutečně žárlí a že ji štvě, že Peter do Prahy vůbec jel.

Včera jsme byli na Letný v hospodě a já jim oběma říkala, že za pár dní vodlítám do Egypta a vona najednou začala bejt hrozně milá, asi se jí ulevilo, že vypadnu vod jejího miláčka, ale Peter byl docela smutnej, aspoň se mi to tak zdálo.

Yvonne tu zůstane až do čtvrtka a pak jedeme všichni do Švýcarska tátovým autem- já, moje ségra Táňa, která chtěla jet děsně taky a kterou Isabella zná z její návštevy Londýna a tak ji pozvala, no a Peter s Yvonne jedou domů na velikonoce, tak je necháme v Curychu a pofrčíme dál. Řídit bude asi převážně Táňa, protože je mnohem praktičtější a techničtější typ než já a já ji budu střídat jen v nehorší únavě.

V podstatě doufám, že to vodřídí sama, protože už se děsně těšim na to, jak si nakoupíme nějaký dobrý pití a jídlo do auta a já s sebou vezmu svoje cédéčeka a pofrčíme /pravda, sice starou škodovkou, ale to neva/ jak v nějakým hollywoodským filmu do švýcarskejch hor.

Další, kdo je docela nešťastněj z mýho vodjezdu je můj bejvalej profesor matiky Jirka, kterej se stal mezitím mým dobrým kamarádem a asi mu budu chybět. A pak ještě Martin, moje prošlá holandská láska v Budapešti, kterej asi ještě nějak nepochopil to, že spolu nejsme a tak když mi tuhle volal a já mu to říkala, myslela jsem, že se v tom telefonu asi rozbrečí. To teda fakt nechápu. No, ale neva, to už je za náma, i když ho mám ráda jako kámoše a je mi sympatickej, za partnera ho fakt nechci. Nehledě na to, že on se mě taky neptal, když se stěhoval z Prahy.

Jsem strašně roztěkaná a nervozní z toho, co všecko bude následovat a tak ani nemůžu pořádně psát. Jestli budu mít možnost a čas, ozvu se z Maloji. Hezký velikonoce!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Přípravy na cesty

  1. hollywoodskej film se spojeni se starou ceskou skodovkou ve svycarskejch horach zni skvele! na to bych rozhodne sla do kina 😀 tak stastnou cestu

  2. prošlá holandská láska – to je vtipný… říkám si, jak někdy ti muži považujou za chození podivný vztahy:-), nic proti nim samozřejmě…asi nemají moc chuť se pořádně angažovat, ale když si všimnou, že se jim nebezpečně vzdaluješ, chtějí přitáhnout uzdu

  3. dewbery, leni: diky, budu referovat!

    kowakova: hele, kazdej ma neco, ty mas zase prima dceru a jedes na talenty…

    pavla: jo, teda moje pribehy by asi fakt vydaly na fil. i kdyz teda nevim, jestli zrovna hollywoodskej:)

    asperia: asi tak…

    flammerole: ja je nejak nechapu vubec:(

Napsat komentář: Leni ze Sevilly Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *