První den v sýrárně

a o Francoisovým tajemství

Tak jsem dneska konečně začala dělat v tý sejrárně. Francois mi to sice slíbil už od minulýho pondělka, ale pak, jak tam byly takový zmatky, tak to nějak nešlo zařídit. Takže jsem nastoupila dneska.

Strašně jsem se hlavně těšila na to, že mi daj bílou čistou zástěru a nebudu se muset furt hrabat v tý hlíně. Jenže mě nejenomže dali bílej vobleček, igelit na hlavu, aby mi nepadaly vlasy, ale taky bílý holinky /pro změnu/, protože všude po zemi se mlíko vomejvá hadicí, takže je tam na zemi furt voda a čvachtá to.

V první místnosti se sejry vyráběj, do takový obrovitánský jakoby vany lejou mlíko a pak to takovýma stěračema nějak vodstřeďujou, já na to neměla ještě čas pořádně kouknout, protože mě hnedka vodvedli do sklepa pod tou výrobnou, kde sejry zrajou. Když jsem tam vkročila, tak jsem málem vomdlela z toho smradu. No děs. Fakt puch jak v syrečkárně a to já mám smradlavý sejry ráda.

Tam byly na dřevěnejch prknech v regálech tisíce a tisíce bochníků sejra. Všude, kam se člověk podíval. A taky docela kosa. Šéf sejrárny Pierre mi začal ukazovat, co budu dělat:

Na každým prkně leží pět pětikilovejch bochníků sejra. To prkno já musim vytahnout z regálu, /25kg, za chvilku budu mít svaly jak kulturista/, dát na takovej vozejček, vzít štětec s takovou žlutou barvou a celej bochník natřít, jen zespoda ne, to se pak otáčí až druhej den, když tenhle nátěr zaschne. No a takhle jedu prostě celou pracovní dobu. A zejtra zas a pak zase…

Teď už aspoň chápu, vodkud se bere na sejrech ta žlutá kůrka. Ta se teda fakt jíst nemá, je to nějakej sajrajt, aby v tom ten sejra mohl zrát.

Asi po hodině práce se mi začaly docela podlamovat kolena. Vůbec nejsem vytrénovaná, abych zvedala takovouhle váhu. Vydržela jsem to až do voběda a pak mě Pierre vysvobodil a poslal na voběd. Když ale viděl, jak jsem vyřízená, dal mi zbytek dnešního dne volno, prej ať si vodpočinu a zejtra v 7 jsem tam zas. Je to teda pěknej záhul a já fakt netušim, jak dlouho tohle vydržim. Bolí mě celý tělo, za nehtama mám zadřenej ten žlutej lák a smradu ze sejra se nedá zbavit, i když už jsem se dvakrát sprchovala.

A hlavně se strašně bojim zklamat Francoise. Včera mě zase vyzvedl a vzal do kostela a na voběd a při vobědě mi řekl, že je synem majitele celýho tohohle vobjektu. Jeho děda tenhle domov prej založil kvůli svýmu bráchovi, kterej byl alkoholik a trošku mentálně postiženej. A teď to částečně dotuje stát a částečně charitativní společnosti a Francois je vlastně zodpovědnej za celej běh tohohle kolotoče, protože jeho táta začal chlastat taky. Vyrazil mi tím úplně dech a teď mi začíná pomalu do sebe zapadat to, jak byl takovej tajemnej.

Zjistila jsem, že to bude asi strašně hodnej a poctivej člověk, se kterým se musí jednat naprosto férově, nebo ho člověk může děsně zranit a to já bych strašně nerada. Vlasně už ani nevim, jestli jsem do něj fakt zamilovaná, spíš ho najednou děsně vobdivuju a tušim, že v něm budu mít fakt dobrýho kamaráda, na kterýho se můžu kdykoliv spolehnout. A to je tady teď v mý situaci to nejdůležitější, protože i když vypadám jako drsňačka, začalo se mi pěkně stejskat po domově.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u „První den v sýrárně

  1. No teda, to jsou šoky! Je to lepší jak detektivka na pokračování:-) Mám takovej nejasnej pocit, že to žlutý, čím se potíraj ty sejry, bude asi parafín nebo vosk. A ten Francois – zírám. Těším se na další informace. Holka, drž se!

  2. Teda Sonjo, Ty mě překvapuješ. Ty myšlenky v závěru. Ty až se za pár měsíců vrátíš, rodina a známí Tě nepoznají a budeš úplně jiný člověk. A ten odér ten vyčichne. Já jsem kdysi dávno hned po maturitě začínal taky truc podnikem v chemičce, smrděl jsem a měl jsem žluté nehty a dlaně a chodidla.
    No co, čekám nedočkavě na další Tvé informace a trošinku Ti pochlebnu, čteš se čím dál líp. Salut

  3. no super sonji, drz se!!!dala sem si k tvojemu clanku syra a sklenku cerveneho (ne francouzskeho, ale pro zmenu chilskeho) vina, jo a jeste okurecky a …
    obdivuju te, uz sem si myslela, ze se ti ani po domovu nestyska a jak rika buteo pises bajecne, tesim se na tvoje dalsi – opravdu – dobrodruzstvi

  4. teda sonjo, to je fakt super! jeste vydrz, terba se z toho neco zajimavyho vyvrbi!! a stejne, co v praze? tam buds akorat litat po hospodach a pak mit moralni kocoviny!! drzim palce!!

  5. Vidis, ja ted taky pracuju, ale myslim, ze to je takovej druh ocistce… Aspon nebudeme tak chlastat 🙂 Drz se a pis dal, pridavam svoji poklonu co se tyce tveho vypraveciho nadani 🙂

  6. adel: diky. jinak to asi nejakej vosk bude, ale je tekutej a studenej, tak nevim.

    buteo: taky moc dik, mozna ze vylejzam pomalicku z puberty?:))

    mery: no jasne, ze mi neuskodi. hovoris jako zatrpkla stara panna…snad ti moje historky prinesou alespon nejakou zabavu do zivota.

    leni: stejska a dost, ale vim, ze musim jeste vydrzet. a taky… nechce se mi jen tak opoustet francoise…

    pajo: to je fakt, presne takhle jsem nad tim taky premejslela.

    spanelka: diky a taky se drz.

    duna: jeee, ty si to ctes? tak dik

  7. já cekám v pokracování, sejrárna byla fajn, ale uz mám vyrízený stipendium a zacnu zase studovat a to v Parízi…

Napsat komentář: Leni ze Sevilly Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *