Bóža mi ale nějak utkvěl v hlavě. Jeho příběh nevyléčitelné nemoci. Přitom až na ty bílé vlasy vypadal docela zdravě a byl plný života. Na rozdíl od Éji, která, zdálo se mi, to začala vzdávat. Hlavně poté, co se po semináři rozhodla, že jestli jí na CT vyjde, že má ta ložiska alespoň o trochu menší, že nepůjde na chemoterapii, protože o té celou dobu tvrdila, že ví, že jí zabije. Jenže CT žádné dobré zprávy neukázalo, takže se Éja chytla chemoterapie stejně jako tonoucí stébla.

Já jsem se vrátila na Korfu a napsala Bóžovi mail. Chtěla jsem vědět, jak se má. Odepsal mi prakticky okamžitě:

„Pozdravuj ode mě Ester! Opravdu věřím v neomezenou sílu ducha i mysli, a že je každá nemoc vyléčitelná bez ohledu na stav, ve kterém jsi, pokud je člověk pořád schopen si uvědomovat sám sebe. Ale musí to v sobě člověk opravdu a bezpodmínečně někde uvnitř najít – aktivovat. Já na sám tom taky teprve pracuji.“

Vysvětloval mi pak, že chodil za jedním ruským léčitelem, který mu snad dost pomohl, ale pak ho nějací pacienti obvinili z podvodu, a poslal mi o něm reportáž České televize. Ptala jsem se ho, proč mu věří, protože podle té reportáže to vypadá opravdu na podvodníka jako hrom. Bóža odpověděl záhy:

“Čemu má člověk věřit? To je jednoduché – musí věřit svému rozumu a intuici. Nesmí dát jenom na názor „autority“ ať je to lékař nebo Česká televize. Musí se sám podívat na důkazy, seznámit se s „fakty“ atd… 🙂

Je to přešně o vlastní kompetenci, jak píše Kuby. Tvoje sestra Ester věřila nějaký píče z Bulovky (promin za emotivnost a vulgaritu) jenom protože má bílej plášť a před jménem MUDr….. :-(“

(To byla Pravda. MUDr K. z Bulovky řekla sestře, když si stěžovala na bolesti v zádech, že si musí zvyknout na to, že každého občas něco bolí… A to I přesto, že věděla, jak vážnou má sestra diagnozu…)

S tím nešlo nesouhlasit. Jenže jsem měla za to, že intuice nemocného člověka je jiná, než intuice zdravého. Bóža byl ale proti:

“Ne, Pavlo, to nemáš pravdu. Intuice nemocného člověka je stejná jako člověka zdravého. Všechno je tvoje, moje i Esterčina cesta, je to metoda pokus-omyl až najdeš to, co ti pomůže. Ale musíš hledat a mít víru! Já jsem taky zaplatil 57 tisíc jednomu Beninci, co žije někde na severu Čech, za to, aby mě vyléčil „na dálku“… Kdybych radši ty prachy utratil přes noc v luxusním bordelu, tak bych alespoň měl na co vzpomínat… 🙂

Problém je v tom, že všichni a bohužel hlavně Ti, co jsou v akutním problému, chceme rychle zázrak, ať ji v podobě zázračné tabletky, chemoterapie, super nové klinické studie, kam Tě zařadí nebo šamana, léčitele…. Tak to ale nefunguje! Ten zázrak je v nás samých, jenom jej musíme aktivovat, ale právě to nejtěžší… “

A pak naše emailová konverzace pokračovala. Já jsem napsala:

„Já jsem to myslela tak, že intuice toho nemocného člověka je často přehlušena tím strachem a tudíž někdy ztrátou soudnosti, jestli mi rozumíš.

Nicméně můžeš mít hřejivý pocit u srdce, žes pomohl nějakému Afričanovi, protože Afričani ty svoje evropský prachy pak posílaj celý rozvětvený rodině do Afriky J“

Bóža se rozhodl bojovat, podal žádost o rozvod a zkoušel si užít života, dokud to jde…

pokračování příště…