a co bude dál?
Vo zkouškách se moc rozepisovat nechci, je to nudný téma, vo kterým na internetu píše každej. Stručně a krátce, po tom, co jsem byla /s odstupem času přiznávám, že asi fakt jo/ arogantní spratek a profesorům jsem vykládala nějaký kidy vo tom,že noviny Právo jsou pro mě prostě navždycky Rudý Právo a když se mě ptali, co jsem napsala, vytáhla jsem básničky ze základky napsaný rukou do deníčku a pak pár vytisknutejch story ze svýho blogu, koukli se na mě úplně vyděšeně a ptali se, co budu dělat, kdyby mě nevzali. A tak jsem jim s vážnou tváří řekla, ať se nestaraj, že když mě nevemou, něco už vymyslim, že asi budu cestovat. A tak se na mě usmála bába s odrostlou trvalou a popelníkama na vočích a doporučila mi, ať se na cestách neztratim a že mi to prej asi bude vyhovovat líp….
Takže to beru tak, že mě nevzali a hnedka jsem poslala mail svý bejvalý šéfový do Anglie, že jsem volná jako pták a odhodlaná odjet kdykoliv a kamkoliv a na jakkoliv dlouho. Teď už jen aby mě fakt potřebovali a goodbye Praho!!
Máma z toho byla sice trošku smutná, ale já si říkám, že to asi nikde nemám napsáno, abych se šprtala zavřená doma u knížek, když se můžu učit za pochodu a při tom žít.
V pondělí večer jsem teda šla oslavit s pár kamarádama svůj neúspěch na Letnou a tam jsem potkala…….Andyho. Andrew je Angličan a je to student operního zpěvu na AMU!!! Já jsme na ty muzikanty nějak zatížená, takže když jsme se seznámili /seděl vedle našeho stolu a studoval nějakej notovej zápis/, byla jsem z něj trošku vedle.
Slovo dalo slovo a nakonec jsme zůstali v parku sami a asi do tří do rána jsem si povídali a já jsem dostala takový to šimrání v břiše, který už jsem dlouho neměla, prostě známka toho, že se mi někdo hooodně líbí.
Andy mě pak šel doporvodit domů a od tý doby se vídáme denně. Chodíme na Vltavu na lodičky /áááách, jak romantické, to si nedělám legraci/, Andy mi prozpěvuje nějaký písně Antonína Dvořáka, který má nastudovaný v češtině, takže mu fakt strašně podléhám a vůbec nevim, co mám dělat, protože je mi jasný, že to bude pěknej floutek, kterej mě akorát chce dostat jako trofej a pak mě odhodit do dáli.
A tak si udržuju zdravej odstup a čekám, co bude dál. Myslela jsem, že bych jela za Isabellou do Švýcarska, jenže teď se mi zrovna strašně nechce. Tak uvidím po víkendu, ale cítím morální povinnost ji jet podpořit.
Co ale, když se Andy mezitím začne dvořit někomu jinýmu??????
Mám Ti vyprávět o krásném právníkovi z Německa, který si chce, abych se za něho provdala a odjela s ním do jeho vlasti, Saudské Arábie? Mám to udělat, přesto, že miluji svého Perského prince, mého milovaného, sladkého, jediného? Buď šťastná s Andrewem a neboj se – jen poslouchej své srdce…. Sonjo…
třeba Andy nebude floutek, ale naopak pravý anglický gentleman 🙂
jsem zvědavá, co bude dál!
vau, to jaro nějak lezena nás všechny 😀
ale vážně, dewberry má správnej pohled na věc. já osobně si myslím, že student opery nemůže být floutek, který chce trofeje, zdá se mi to být příliš noblesní povolání pro frajery…
Floutekse muze vyklubat z kohokoli ale urcite bych se zamilovanosti nebranila:) Lepsi nez smutnit…
jooo muzikanti maj něco do sebe, já jsem zatížená na kytaristy..to nejvíc 🙂
škoda, že nechceš bejt ta aupairka (i když to chápu), docela by se nám tu někdo další hodil. Už jsme tu jen dvě, co Pindruscha odjela.. :/
Ach, muzikanti… Přeju ti, aby ti to vyšlo. A i kdyby to vyjít nemělo, užij si to se vším všudy. Věřím, že to dokážeš 🙂
Sonjo, ty nám rosteš. Ještě nedávno jsi šla s chlapem na hotelový pokoj a divila ses, že po tobě vyjěl a teď a proiri očekáváš, že ten pěvec, co se ti dvoří, bude floutek, který tě chce jen získat jako trofej.
charmina: jo! povidej!!!
dewberry: gentlemanskej floutek:)
prokopios: spatne… brzy napisu vic.
frenchie: ja vim, ale ja proste deti fakt nemuzu, nehlede na to, ze me by asi nikdo nevzal a kdyz jo, za den by me vyhodil…
kowakova: beru si k srdci a vynasnazim se!
alnie: ty me proste vubec nechapes!!! ja jsem proste v otazkach vztahu pomerne dost nezkusena, takze mam strach. kdezto s cizima lidma se bavim furt a normalne, takze me prekvapuje, kdyz se najednou chovaj jak hovada.
andy je strasne milej a hezkej a chytrej chlap, kterej se mi dvori a tak mi tu neco nehraje, vis?
Ne, nechápu tě, ale stejně tě mám rád, ikdyž se osobně neznáme.
sonja: to je fakt škoda. Ale např. já jsem taky s dětma neměla zkušenosti, vůbec.. přijedu sem a teda sice to trvalo, než jsem někde zůstala, ale ted to je docela ok. A hlavně kolikrát spíš uklízím než hlídám děti. Škoda, no..
alnagon: napodobne:)
frenchie: cim vic blogu ctu /au pairsky i hostmumsky/, tim vic se utvrzuju v tom, ze k rodine teda fakt ne…
tak Andrew 🙂 no jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet 😉