a vim proč

Snažim se učit, ale nějak to neumim. Vůbec si ani nedovedu představit, co by to byl za průšvih, kdyby mě na tu vejšku nakonec vzali a já se pak musela furt šrotit. Ale už v pondělí to budu mít za sebou a ať už to dopadne jak chce, budu se moct zase volně nadechnout, což mi teď zrovna moc nejde.

Pořád totiž čumim do těch knih a přemejšlim vo tom, jak je svět šílenej. Před pár dny mi volala Isabella, že se jí zastřelil táta. Brečela do telefonu a já byla v úplným šoku.

Isabella je poloviční Švýcarka s italsko-norských rodičů, se kterou jsem se seznámila ve škole v Anglii a ještě před pár měsícema byla u nich v St. Moritz. Taková idylická rodina!! Šarmantní italskej táta, uzávanej lékař a vnuk jednoho slavnýho malíře, nádherná norská máma, která je ke všemu úžasná a milá a sympatická. Sourozenci, který se všichni rádi scházej doma u rodinnýho krbu. Miliony přátel, krásnej barák, všechno možný bohatsví světa a a teď tohle.

Isabella se utápěla v slzách a říkala, že její táta přišel o práci v nemocnici. Šíleně ho to sebralo a skoro přestal docházet domů. S nikým se nebavil, von, ten nejspolečenštější člověk, jakýho jsem doposud měla možnost poznat!

A pak ho našli v lese, tam u nich v horách, policajti s prostřelenou hlavou. Nechal dopis na rozloučenou, kde se všem vomlouval. Jenže hnedka po jeho smrti začaly na povrch vylejzat divný věci-přišla ženská a oznámila mámě, že je tátova přítelkyně a čeká s nim dítě a chce peníze. Po vdově jejího milence!

Pak začali chodit nějaký bankovní úředníci a věřitelé a tak celá rodina s hrůzou zjistila, že táta nadělal šílený dluhy, nikdo neví za co a že budou muset prodat a okamžitě vyklidit barák v Curychu, kde část roku bydleli.

Některý obrazy jeich slavnýho předka jsou v aukci a celá rodina je prostě zhroucená.

Isabella byla smutná, vzteklá a zlomená. Jak jim to mohl táta udělat?

Nejraději bych se bejvala sebrala a jela za ní, ale v týhle situaci by to asi nebylo nejlepší, nehledě k tomu, že musim na ty blbý zkoušky. Jedno vám ale řeknu: zase jsem si uvědomila, jak zbytečný jsou nějaký velký majetky, když člověk neni šťastnej. A já jsem šťastná, že mám svýho tátu a svoji mámu, který to měli v životě vždycky strašně těžký, ale život přesto všechno milujou.

Jdu se zas vrhnout na tu šílenou četbu, aspoň si trochu vyčistim hlavu od zbytečnejch otázek, na který neexistuje odpověď.