Vánoční

a jiný dárky

Jedna věc, která mě fakt moc neba, jsou Vánoce. Teda, abych to upřesnila, docela mě baví vánoční výzdoba, koledy (pokud jich neni moc a nejsou to nejaký rapovaný verze tradičních koled a pokud se nehrajou ve všech supermarketech z radia), baví mě zminí Praha, sníh, a světla na ulicích. Co mě vytáčí jsou narvaný dopravní prostředky nasranejma lidma, který se strkaj a dadávaj, choděj s plnejma taškama nesmyslů a v zájmu domácí rodinny pohody šířej nepohodu všude kolem sebe. Děs a běs.

No, a co taky na Vánocích nemám ráda, jsou dárky. Málokdy totiž dostanu nco, co by me fakt těšilo, a málokdy něco takovýho dostanu. Anebo se prostě dohodnem a dátek si u někoho vobjednám, jenže to zas ztrácí to kouzlo toho překvápka.

Dárkově úplně nejhorší je jedna moje irská kámoška na Korfu. Laura totiž shraňuje dárky doma, buď to je recyklace dárků danejch jí (což mi tolik neva, taky občas recykluju dárek, protože to, co se nehodí mně, se může hodit jinýmu a k tomu ještě udělám radost. Házet dárky do popelnice se mi nechce…), nebo v nějakejch slevách, čínskejch stáncích pochybný kvality či prostě kdoví odkud to vlastně má. A ty pak rozdává.

Moje děti, například, z ní maj srandu, protože jim nosí každý Vánoce tuny dárků, který se buď rozpadnou ještě při vybalování nebo těsně po něm. V lepším příadě jim zas dá nějakou vyloženou blbost. Nejdřív z toho byly smutný, ale te´d už to berou sportovně a když Laura odejde. Všecko vezmou a hoděj do koše a strašně se u toho smějou a  říkaj: „Typická Laura…“, ale přesto ji maj rády.

Předloni jim přinesla klasickej foťák asi za dvě eura od Číňanů. To by ještě nebylo tak zlý, kdyby se do toho nemusely kupovat baterky (3 eura), film (ten už se teď skoro ani nesežene, cca 6 eur, a pak film následně vyvolat, takže člověk vyvolává 12 nebo 24 nebo 36 šedejch šmouh a zaplatí za to dalších dalších 6 eur…), takže nakonec je to pálka pro rodiče a výsledek nula nula nic.

Pak zas přinesla dětem z jednoeurovýho obchodu různý blbosti, jako propisku s rádiem, který nehrálo (a propiska nepsala), tři polštářky s umělejma květama, který vypadaly jak do rakve, ty kytky k tomu strašně tlačily, 5 párů gumovejch trepek (as akce kup jedny, dostaneš pět), no fakt nářez. Marně se ji snažim už léta přesvědčit, aby místo deseti dárků za euro koupila jeden za deset a bude to fakt super.

Dříve jsme trávili Vánoce společně s ní, jejím mužem a dvěma dětma. A tak jsme s Takisem dostali mlýnek na pepř na baterky, kterej neměl baterky a nemlel, vývrtku, která se při prvním vytahování korku zlomila, filtr na vodu, kterej, když se šrouboval na kohoutek, se úplně rozpadl a její eso byl dárek k mejm loňskejm narozkám, kdy mi přinesla s cigošskýho trhu dvoje černý pánský fusekle velikosti 44!!! Vůbec jsem nevěděla, jak se mám tvářit. Prostě jsem to vyndala, udělala takovej udivenej ksicht a lá: jééééé…. a ptala se, proč ponožky. Na to mi řekla, že ponožky se vždycky hodí. To je pravda, dala jsem je pak nějakýmu žebrákovi, kterej měl docela radost, ale řekl si ještě o pět eur k tomu.

No a teď před pár dny nám přišla popřát k Vánocům. Prosila jsem ji, ať nekupuje moc věcí a nám nenosí nic, že já pro ni taky nic nemám. Moje obavy se začaly stupňovat, když jsem ji ve dveřích viděla ověšenou vánočníma taškama. A pak to začalo: obrovská pastelka od firmy Faber Castel, z jedné strany modrá a z druhé červená, která by byla docela prima, nebejt toho, že byla použitá asi tak osmi dětma před náma, nevostrouhaná, špinavá, evidentně fakt stará, na tom ořezaným dřevě počmáraná. Pak krabička, která vypadala dost jetě, to musela uznat i Laura, která ale tvrdila, že to je proto, že ji koupila před pěti lety a vždycky ji zapomene dětem dát…. No, jakejma všema popelnicema prošla, si nechci domejšlet. Uvnitř byla koule a podstavec a nějaký lepidla a plastelíny a vločky. A děti si měly samy vytvořit kouli, ve který je něco a poletujou tam vločky. Plastelína i lepidlo byly jako kámen a koule nakřáplá.

Pak ještě nějaký magnetky na lednici, který nedržej a omalovánky. A tak, když odešla, děti beze slova naházely všecko do koše a říkaly, že to neva, že stejně žádný dárky nepotřebujou, že si vyhrajou jen s vobyčejným papírem….

Kdyby mi náhodou chtěl někdy někdo z vás dát nějakej dárek, tak prosím jen to, co se dá sníst nebo vypít. Žádný sladkosti, třeba poukátzka do restaurace by byla super, nebo poukázka na masáž taky…

Tak šťastný a veselý….

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Vánoční

  1. Tak Laura právě trumfla moji sousedku.

    Taková bělovlasá osmdesátiletá paní, co tu žije zhruba těch osmdesát let furt v jednom baráku.

    Nejdřív nosila naší dceři čokolády. Rittersport oříškový, tak jsme je vždycky před roční dcerou schovali a sežral je manžel. Super.

    Pak začala nosit plyšáky, co dostávala jako bonus dárky k objednávkám ze zásilkového obchodu. Lezly z toho chlupy a mělo to hrací strojky bez baterek.

    A letos nám začala dávat kýčovitý "weihnachtsschmuck" – ozdoby. Párek keramických andělíčků, dvě háčkované báně jak na kostelní věž, a vrchol dneska – sádrové stojany na svíčky pomalované sytě červeně a brčálově zeleně.

    A nejhorší je, že do popelnice to musím nosit na druhý konec vesnice, protože ty naše ona lustruje.

  2. mod: rada dodam…

    squire: tak to je narez. akorat to je sousedka, ktera to snad nemysli spatne. tohle je kamoska, ktera ma zrejme nejakou manii…a taky to nemysli spatne:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *