Vzpomínky na mládí VI.

Poslední tejden v Londýně a ještě jednou William

Čas u Jamesonů uběhl jako voda, nejčastěji jsem byla někde s Louise a jejíma kámošema a pokusem a omylem se učila anglicky. O to horší to bylo u další rodiny, protože tam bydlela jen starší paní s malým synkem, kterej byl děsivě rozmazlenej a ona fakt nudná.

Strašně se taky bála mě někam pouštět samotnou, takže jsem většinu času trávila u ní na zahradě počítáním minut do odjezdu k další rodině.

Zato ta poslední byla skvělá.Starší manželé jméném Sheila a Alan Toogoodovi. Jejich jméno bylo trefný. Voni byli tak dobrý, že jsem se nestačila divit.

Jejich velký děti už byly z domu pryč, takže je bavilo, že maj doma zase puberťačku jako já. Začalo to tim, že jsem k nim dorazila a Sheila mi říká:“Jestli chceš, tak si můžeš jít zakouřit na zahradu.“ Já na ni vykulila oči, jak na to přišla a ona vysvětluje:“No, jak si tě ty rodiny tady předávaj, tak s tebou si taky předávaj informaci, že když jde Sonja psát básně, ať se jí nikdo na nic neptá, že si jde zakouřit. Ale před náma se nemusíš schovávat, kvůli nám ze sebe nedělej poeta, my jsme taky byli kdysi mladý…Jo a taky tě prej nemáme tahat po katedrálách, protože tě to nudí a už jsi jich spoustu viděla.“ Smála se Sheila.

Zrudla jsem až za ušima, protože jsem si celý tři tejdny myslela, jak jsem úžasně chytrá a vždycky si vymyslím nějakou geniální výmluvu a přitom celou dobu všichni věděli, že chodim tajně kouřit. Trapas.

Sheila s Alanem mě nechávali chodit, kam jsem chtěla, jen mi říkali, že kdybych se zpozdila nebo se bála večer přejít přes ten železniční most, ať jim zavolám z budky, že pro mě přijedou. A každý ráno mi po snídani dali 5 liber a sendvič a vyslali mě ven.

Já jsem byla úplně nadšená. Konečně jsem měla volnost a svobodu a tak jsem si vždycky ráno koupila celodenní jízdenku a pak jezdila sem tam po Londýně. Třeba jsem nasedla na dvoupatrovej autobus, někde vystoupila, prošla okolí, pak hledala na mapě, kde jsem, našla nejbližší metro, někam zase popojela a tak. Vzpomněla jsem si na písničku vod ženský kapely Panika-Tady neni žádnej Brixton, a tak jsem se jela třeba podívat do Brixtonu, abych zjistila, že tam bydlej samý černoši a poslední bílý lidi vystoupili o tři stanice dřív.

No a taky jsem samozřejmě zavolala Williamovi a ten mi slíbil, že mě vezme na večeři a že tam můžu pak zase přespat. A tak jsem jednoho dne dorazila zase na Hammersmith a William mě seznámil se svým rakouským kámošem, šlechticem Heinrichem, kterej šel s náma, pak se na nás nabalili ještě nějaký jejich další kamarádky a my jsme seděli v restauraci a jedli nějaký strašně dobrý jídlo, já se snažila pochytit něco z konverzace a sama něco říct a najednou, úplně z ničeho nic, jsem se přistihla, že už tvořim věty a vcelku rozumim, o čem je řeč. Ten pocit byl úžasnej.

William byl, jako obvykle, pozornej a vtipnej a jak jsme seděli v tý restauraci, bavili jsme se vo tom, jak kdo plave a já jsem se vytahovala, že umim strašně dobře plavat. A tak se se mnou William vsadil, že mě přeplave a že kdo prohraje, musí v plavkách voběhnout celej blok domů.

Takže jsem dorazila ještě o víkendu, šli jsme do bazénu, William skočil šipku do půlky bazénu a já /šipku moc dobře neumim/ jsem doplavala asi dvě vteřiny za nim. Takže jsem prohrála a i Heinrich se přišel podívat, jak budu běhat po ulici v plavkách. Byl sice srpen, ale docela kosa a venku mrholilo. Já jsem se teda u Williama doma voblíkla do plavek a běžela…..

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Vzpomínky na mládí VI.

  1. jé, to je hezký 🙂

    jinak když jsem jezdívala do Londýna, tak jsem se taky strašně ráda takhle toulala a vyhledávala si čtvrti podle písniček 🙂

  2. Dobra sazka :),ja takhle prisla o vlasy az pod zadek :)),ale slovo se drzte musi !!

    S tim psanim basni je to prima,my doma rikame,ze tatka nejde na pivko s kamosema,ale jde do prace. 🙂

  3. nuli: ja mam vzdycky pocit, ze uz jsem vsechno vycerpala a pak si najednou vzpomenu na veci…

    cheo: pockej, az deti budou ve skolce vypravet, ze tatinek chodi do prace vecer a z prace netrefi do dveri:))

Napsat komentář: dewberry Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *