..jenže já teď víc dole…

Gomera byla úžasná. Je to malej zelenej ostrov plnej kopců a údolí, malinkejch vesniček a překvapivě dobrejch silnic. Příjmený lidi a strašně dobrý víno a výbornej kozí sýr. Mňam. Hnedk bych tam pár dní zůstala a toulala se po horách.

Jenže jsem tam byla jen na jeden den. Z přístavu Los Christianos dole na jihu Tenerife jsme odpouvali už ráno. Nechala jsem tam zaparkovaný auto, stejně jako deset Angličanů, se kterejma jsem se domluvila na společným výletě. Cesta lodí byla docela dobrá, ale docela to houpalo, takže za tu hoďku a půl, co jsme se plavili, byli tři chlapi úplně zelený a dvě ženský celou cestu prozvracely na záchodech.

Ale všem se to líbilo a byli nadšený, až do našeho návratu. Když jsme se totiž vrátili do přístavu, dvě rodiny měly vylomenej zámek v autě a ukradený věci…. Já bych z těch lidí fakt zešílela. Turnus co turnus jim říkám, že se tu děsně vykrádaj auta, ať tam prostě NIC nenechávaj, ale voni jako by byli úplně hluchý nebo blbý. Fakt nevim.

V tom jednom autě měla ženská jen nějakej slunečník a plavky, takže to bylo ok, ale v tom druhým si ten člověk zapomněl dost drahej foťák a nechal tam celou svoji strašně drahou potapěčskou výzbroj, protože se tady na ostrově chodí potápět. Škoda šílená, na tohle ani neměl pojištění, prostě fakt blbý.

Ten Anglán byl šíleně naštvanej a řval na mě, že to musíme jet okamžitě hlásit na policii a i když jsem mu vysvětlovala, že když neni pojištěnej, neni mu to k ničemu, trval na tom. Samozřejmě jsme musela jet taky, protože policajti tu anglicky nemluví.

A tak jsem měla docela drsnou zkušenost s místní policií. Normálně se tam dá jít jen v úředních hodinách, cože je ve všední dny do dvou odpoledne, ale maj tam i okýnko pro urgentní případy a tak chlap řval, že chce tam. U okýnka byla fronta asi patnácti cizinců, všichni tam šli nahlásit vykradený auta…. A tak jsme si stoupli do řady a čekali a čekali a…čekali. Asi po hodině a půl jsme přišli na řadu a tak já vysvětlovala, co se stalo načež policajt mi úplně laxně podal takovej formulář k vyplnění a vůbec to nekomentoval. Jenže Angličana to naštvalo, tak tam začal řvát, že chce, aby šli hledat pachatele a co je tohle za zemi a za bordel a tak a hučel tam tak dlouho, až se policajt naštval, začal řvát, ať si dá chlap pozor, na to co říká, aby neměl problém a zavřel nám okýnko před nosem a napsal tam, že se otvírá zase zejtra v osm ráno.

Anglánova manželka i já jsme ho uklidňovaly, ale docela jsem se bála, že vod něj dostanu pěstí. Takže úplně zbytečně strávenej čas. Angličan nakonec pochopil, že tenerifská police pachatele tutově hledat nebude a že mu pojišťovna stejně nic nedá, tak to vzdal. Naštěstí pro mě, protože jinak bych tam dneska musela znova.

Večer sjem teda přijela domů úplně vyflusaná a chtěla jsem si dát kafe cortado a toast u mýho alžírskýho kavárníka Jalila naproti, jenže jsem tam došla a zjistila, že podnik je zrušenej!! Prostě Jalil, aniž by mi řekl jediný slovo, podnik vyklidil a zavřel, což je mi fakt líto, protože dělal fantastický kafe. Ale ještě víc je mi to líto proto, že má moje cédéčko Fairuz a já na něj nemám žádnej kontakt, abych ho od něj vzala zpátky!!!

Takže jsem fakt naštvaná. Kromě toho se mi v krku udělal úplně bílej povlak a bolí mě to jako čert a je mi fakt blbě. Naštěstí mám dneska jen kancelářskej den, tak to nějak sfouknu tady z domova.