Přijel Martin

a já se seznámila s Abogadem…

Ten čas s našima byl naprosto fantastickej. Včera odjeli a já při našem loučení fakt brečela, protože netušim, kdy se zase uvidíme.

Táta mi k narozkám napsal nádherný přání a koupil kytku růží a maminka řekla, že půjdem všichni na večeři, tak jsem řekla ještě Maxovi, se kterým se naši při tý příležitosti seznámili a moc si rozuměli a myslím, že byli rádi, že tu mám nějakýho staršího člověka, kterej by mi v případě nouze pomohl.

V pondělí sem dorazil Martin. To je moje prošlá holandská láska. Rozešli jsme se už dávno, ale pořád si píšem, mailujem, telefonujem, něco nás spolu drží dohromady, možná to, že máme narozeniny ve stejnej den, nevim.

Naši ho moc nemusej, ale naštěstí tu spolu strávili jen jeden večer, takže to bylo ok. Teď ale se zase musim věnovat jemu, brát ho na výlety, do hospůdek a tak, takže budu mít zase pár dní pěknej záhul.

Martin ale je jako kamarád strašně fajn, hodně se spolu nasmějem a dohodli jsme se, že i když spolu už nikdy nebudem, protože nám to prostě neklape, potkáme se alespoň jednou za rok spolu v nějaký evropský metropoli.

Takže až přijedu z tý Dominikánský republiky, pokud to budu stíhat, ráda bych vyrazila třeba do Říma nebo do Paříže, ale to se všechno ještě uvidí.

Vlastně ani nevim, proč spolu nejsme. Máme docela dost společnejch zájmů, on je do mě asi furt ještě hodně zamilovanej, ale já s nim bejt fakt nechci.

Když jsme takhle večer chodili po Puertu, najednou mi zazvonil telefon a volal mi Michael, ten Holanďan z tý restaurace. Sem tam se ještě vídáme, ale já na něj v poslední době neměla moc času. Tak jsem vzala Martina s sebou a šli jsme k nim do restaurace na večeři. Říkala jsem si, že když jsou všichni Holanďani, budou si třeba rozumět, ale to jsem se dost spletla. Martin celej večer hazel blbý ksichty a Michael se Stevnem z něj taky nebyli dvakrát vodvařený. Martin k tomu všemu asi ještě dost žárlil, nevim. Zase se mi jednou těžce nepodařilo skloubit dohromady pár lidí, musim si na to dávat pozor.

Jak teď furt hledám na netu informace o tý Dominikánský republice, narazila jsem na nějakej chat Republica Dominicana, kde si lidi různě píšou, jsou to zřejmě většinou Dominikánci. Tak jsem se tam připojila a říkala si, že nejvic informací získám komunikací s místníma lidma. Voni jsou dost přátelský, alespoň podle toho fóra soudě, že se hnedka bavěj i s úplným nováčkem.

Tak jsem tam psala, že mám jet do nějakýho letoviska Juan Dolio a že tam zanedlouho dorazim a najednou mě začal pořád kontaktovat nějakej člověk, kterej má přezdívku Abogado. Samozřejmě z mý španělštiny pochopil, že jsem cizinka a tak se mě najednou zeptal, jestli nejsem Češka. Já na to, že jo, teda vlastně jo a ne a jak na to přišel a on na mě při tom psaní spustil plynně česky!!

Já jsem dost dobře nechápala, co to má znamenat, ale nakonec se z něj vyklubal nějakej Miguel, španělskej právník, kterej prej kdysi dělal v Praze na španělský ambasádě a tak umí fakt slušně česky, teď žije v Kalifornii, ale v únoru se má stěhovat do Santo Dominga,hlavního města Dominikánský republiky, kde ho nějaká firma najala jako právníka!!!

Tvrdí mi, že vypadá jako Antonio Banderas a neustále mi píše. Zdá se mi docela milej a sympatickej a začal mi psát, že to neni jen tak, že se tam taky chystám a že je to určitě osud a že to je někde napsáno, že my dva máme bejt spolu….

Tak nevim, já na tyhle osudový setkání zas tak úplně nevěřim, ale každopádně bude dobrý na místě někoho trochu znát.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Přijel Martin

  1. znát jo, ale aspoň trochu normální typy, nikoli potrhlouše z chatu, který se snažej vypadat jak Banderas, avšak ve skutečnosti maj 160 a velkej pupek.
    obezřetnost nikdy neškodí 🙂

  2. 🙂To je fakt zajimavy 🙂 Jsem zvedava co to bude zac, muze byt docela fajn, anebo to fakt muze bejt neajkej silenec.

  3. zní trochu jako jeden z těch slizkejch týpků, co se nalepěj na holku a pak se jich nejde zbavit…, ale kdo ví, třeba bude fajn 🙂

  4. bos, paja -ostrovanka: jojo, budu davat bacha. sama s nim nikam nepujdu…

    laura: zaujal me tou cestinou. blbej tudiz asi nebude.

    prokopios: me slizkej nepripada, zatim, i kdyz to prirovnani k banderasovi mi prislo trosku detinsky. jako by zrovna kazda chtela banderase. me zrovna se treba moc nelibi.

  5. No, opatrnostinení nikdy nazbyt; ale s Tvýma andělama strážnýma to snad zvládnete. Doporučuji lehounký ústup z pozic …

  6. Banderas je divnej ,taky ho nemusim :-))
    Dedinska prirovnani nekterych muzu me vazne rozesmivaji..
    Blbej nebude,cestina neni moc lehka.
    Bavi me to TADY 🙂

  7. nuli: ja vim, na netu je milion uchylu, dam si pozor.

    dewberry: a ja se zacinam tesit taky. fakt!

    flamme: ehm…na tebe myslim nemam:)

    cheorchia: blbej neni urcite a milej je, musim priznat, docela taky. mozna lehce nafoukanej, ale to se uvidi. zatim me bombarduje nejruznejsima vzkazama a chce mi zavolat. nevim, jetsli mu mam dat telefonni cislo. asi ne.

Napsat komentář: Cheorchia Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *