Hlášení z Puerta de la Cruz

..a jedna těžko uvěřitelná historka /klasicky/

Každý ráno chodim na snídani do El Nida. To je taková malá hospůdka s pár stolečkama venku a pár vevnitř kousek od Plaza del Charco v centru města, asi 5 minut pěšky vod mýho bytu. Ráda se tam stavuju, protože tam vždycky potkám někoho zajímavýho. Dám si svý café cortado con leche a toast se šunkou a sýrem, přečtu si noviny a pak se chystám do práce. Nějak nerada snídám sama, nevim proč.

Tam jsem se taky před nedávnem seznámila s Maxem, s tím Švýcarem, co jsem ho minulou neděli potkala náhodou v kostele a pak se s nim zmastila bílým rumem. Max tam tenkrát seděl ještě s jednim Švýcarem, Martinem, kterýho jsem předevčírem při snídani znovu potkala a von mě horlivě zdravil. Chvíli jsme se spolu bavili německy a on mi přišel jako dost děsnej, ale na druhou stranu dost zajímavej týpek, tak jsem souhlasila, když se mě ptal, jestli bych druhej den s nim nešla na večeři.

Mezitim, když jsem si šla domů pro věci do práce, jsem potkala nějakýho chlápka z Chille na ulici, kterej mlel něco španělsky a já mu, kromě toho, odkud je, houby rozuměla, ale pak jsem pochopila, že chce peníze, že prej ho vokradli a ukazoval mi knihu se svojí fotkou, kterou napsal a sliboval svatosvatě, že mi prachy Maňana vrátí. Dala jsem mu všechno, co jsem u sebe měla, asi 20 Eur a von strašně děkoval a dušoval se, že to přinese, ale ani si nevyžádal můj telefon ani adresu a rychle zmizel. Tak doufám, že mi taky někdo dá prachy, až budu psát knihu. Umění se musí podporovat. A já jsem naučená vod táty, že peníze se půjčovat nemaj. Buď dáš míň, než chce člověk půjčit, ale už to nechceš zpět, pokud teda můžeš, nebo nepůjčuj, pak budeš akorát zklamanej/naštvaná…

No, ale zpátky k Martinovi. Druhej den jsme teda šli do takový restaurace a von mi začal vyprávět svůj životní příběh kriminálníka. Jasný, na kriminálníka fakt vypadá. Celej potetovanej, kníra, mluví s příšerným švýcarským přízvukem a vykouří zhruba dvacet cigaret za hodinu a naleje do sebe litr vodky během chvilky, ale je to docela nešťastník:

Je mu asi 49 let /ale i po tom všem vypadá maximálně na 40/ a ve vězení strávil s přestávkama zhruba dvacet let.

Když mu byly 4 roky, rodiče /asi pěkný šmejdi/ ho šoupli do domova pro těžce zvladatelný děti. Po domovech a různejch zařízeních vyrůstal asi do svejch dvaceti s tím, že svý rodiče viděl tak jednou za rok. Když mu bylo asi 22, ocitl se /už poněkolikátý/ ve vazbě, protože podle svejch slov sem tam něco vzal-jako každej, pak vodjel do Hamburku, kde chtěl nasednout na loď a jet někam daleko.

Jenže tam potkal kluka, jehož rodiče byli strašně bohatý, takže furt chodili za děvkama a utráceli tejdně prej kolem 15 000 marek. Jednou ale rodiče utáhli kohoutek a bylo po legraci. Kámoš mu dal 5000 na rozloučenou a zmizel.

Martin vodešel do hospody, začal strašně pít a zmlátil nesympatickýho hospodskýho tak, že ho zabil…Dostal 6 let.

Pak se oženil s jednou Jugoslávkou, která potřebovala papíry. Jenže ta ho šíleně využívala, tak se chtěl rozvést, ale ona nechtěla. Tak odešel, všechno jí nechal a seznámil se s nějakou bordel dámou, u který skončil na sedm let a která ho živila. Pak ho ale chytli, že neplatí výživný manželce a tak šel zas na půl roku sedět. Pak se zas oženil s nějakou Kurdkou /tentokrát prej z lásky-měla nádherný nohy…/, jenže tam mu strašně zahejbala, tak zmlátil jejího amanta a potom šel, vybral si z banky všechny prachy, co měl a užíval si v Curychu.

Mezitim ho ale chytli a dostal dva roky za zmlácení toho chlapa a když vyšel ven, začal prodávat drogy a sám si začal píchat.

Mezitím zas párkrát vězení a nakonec se dostal i z drog a ze všeho, založil si svoji firmu na Tenerife, kde už se desátej rok skrejvá pod falešnejma papírama a doufá, že tam dožije, protože ve Švýcarsku by ho prej znovu zavřeli.

Ufff…. musela jsem si odskočit a tak jsem si na místě nechala kabelku, aby si nemyslel, že se ho bojim a zdrhám. Jenže Martin na mě zavolal:"Hej, Sonjo, nikdy si nenechávej kabelku u cizích lidí, nikdy nevíš, co všechno ti můžou vzít." A podal mi ji, což mi v souvislosti s jeho životní story přišlo jako dobrej vtip…. Ach jo, asi si tady docela dost zahrávám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Hlášení z Puerta de la Cruz

  1. :o)Sonji .. mno. jsem si jistá, že jsi volnomyšlenkářská, jenže lidi, co už seděli. jsou stigmatizovaný, bejt Tebou, tak to diplomaticky utnu

  2. Opravdu si myslis, ze pokud by se skryval pod falesnou identitou, vykladal by to nekomu, koho prave poznal? Navic, jinou identitu oficialni cestou nemuze dostat pri tech deliktech, o kterych Ti vykladal. Podle mne ma jen peknyóu, dojemnou skazku. Ber to s rezervou, projev mu trochu empatie a litosti a radeji o stul dal.

  3. phoenicks: to teda jo!

    alaiva: vzdyt jo, ja uz se s nim schazet nebudu. asi bych to ani neudelala, kdybych to vsechno bejvala vedela. ale zase to bylo ajimavy a …halo… jsem nazivu! akorat sjem se snazila ho nevytocit:)

    mao-ce-tung: tak to tedy vazne nehrozi. na to sazim krk!

    kharmina: nevim. fakt netusim. ta skazka ale zas tak dojemna neni. to ze zabil cloveka, kradl, zmlatil par lidi, to mi prece snad na city nezahraje, ne? i kdyz…kdovi. kdo lze, ten krade a muze i zabit, rikali jsme si ve skole, takze to urcite plati i obracene. takze je to mozna desnej slusnak, kterej akorat lze, ze je vrah:)

  4. no, o mně se ví,že věk moc neřeším, ale proti Tobě jsem žabař…
    na druhou stranu, když všechny ty své příhody vždycky přežiješ, člověk by měl chuť se taky trochu uvolnit… vsadím se ale, že mně by to tak dobře nedopadlo…lol

  5. leni: diky. proc ty uz nepises?

    flamme: mam asi stesti. jenze ja takhle dopredu vubec neuvazuju. az potom si rikam-pani, tohle mohlo blbe skoncit.

    L: tak at se te taky drzi!

Napsat komentář: L. Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *