Londýnský poflakování

a konečně posun směrem k jihu

S Isabellou jsme si Londýn fakt užily. Počasí bylo docela slušný, takže vždycky, když začlo svítit sluníčko, vyrazily jsme někam do parku, nakoupily si sýry, bagety a červený víno  a jen tak polehávaly na trávě nebo posedávaly na lavičkách.

Občas jsme sedly na metro nebo na autobus a pozorovaly londýnskej ruch, což nás strašně bavilo. Třeba jedem metrem a tam sedí obrovitánskej černoch s kazeťákem v ruce, kterej řve na plný koule, vedle něho sedí Indka, která má červenou tečku na čele a pojídá nějakou curry směs z papírový krabičky.

Vo kus dál telefonuje nějakej špinavej dělník a řve nahlas do telefonu slova, kterejm nikdo nerozumí. Možná albánsky nebo turecky, kdoví. Za nim sedí postarší anglickej gentleman v brejlích, kterej si čte The Times a absolutně nevnímá svět okolo sebe. Ani to, že ženská, co sedí hned vedle něj, si vyrejpává špínu z nehtů pilníkem a ta jí padá na kalhoty, který pak oprašuje.

Dvě mladý holky zahazujou na zem krabičky vod Buger Kinga a za veselýho štěbetání se cpou ven z vagónu. Gentleman nechává The times na sedačce a vystupuje taky.

Prostě svět sám pro sebe. Já úplně tenhle hukot a cvrkot miluju a fakt si dovedu představit v Londýně žít, ale už nechci bejt na nikom závislá a hlídat děti se mi taky nechce, tak třeba mi život někdy tu příležitost dá. Anebo taky ne.

Taky jsme s Isabellou zaskočily za Williamem. Pěšky je to vod ní pře park jen asi dvacet minut. Prostě jsme včera akorát zkusily, jestli nebude k večeru doma. Já ho chtěla Isabelle představit, protože vona ho nikdy doma nezastihla, když jsme ještě vobě dvě loni byly v Londýně.

William byl kupodivu doma a byl strašně překvapnej, protože si mymslel, že už budu dávno pryč. Tak nás pozval dál, nalil nám víno a vytáhl svý obligátní sušenky a humus a chvilku se s náma bavil, jenže říkal, že strašně spěchá, protože jede pryč na víkend. A tak si u něj Isabella došla ještě na záchod, jenže tam se nějak zabouchla a nemohla se dostat ven. William byl na mrtvici, protože von vůbec neni žádnej kutil, tak nevěděl, co s tim,pak zavolal svýmu černošskýmu správci Evansovi, kterej je takovej místní Ferda Mravenec a řekl nám, že musí vodjet, až přijede Evans a vyprostí Isabellu, ať prostě jen zaboucheme dveře. Pak se rozloučil, řekl, ať se vozvu a odešel. Prostě klasickej William.

No a teď přijde to nejlepší: včera v poledne mi zavolala šéfová z cestovky a ptala se mě, jestli bych mohla v pondělí odletět na pár měsíců na Tenerife!!!! Já jsem hnedka řekla, že samozřejmě jo a přitom mi vůbec nedošlo, že se nepodívám ani domů, neuvidim se s našima, nebudu tam na vánoce ani nic.

No, ale pak se mi to rozleželo, zavolala jsem domů a oznámila to, naši byli v pohodě a řekli, že se pokusej přiletět, aby mě navštívili a byli hlavně rádi, že jsem živá a zdravá a daří se mi dobře. Takže jsem ještě dneska ráno utíkala do knihkupectví si koupit nějakýho průvodce, abych vůbec věděla, kam to letim a v pondělí hurá do teplejch krajů!!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Londýnský poflakování

  1. čau Sonjo, no sláva.. oceááán-) Byla jsem dvakrát na Grand Canarii… na Tenerife je myslím si, trochu větrněji. Že by došlo na surfing?

  2. skvely!Taky gratuluju!To jsem zvedava, kde se nakonec usadis, jestli se vratis do Prahy nebo si vyberes misto na Zemi, ktery se ti na cestach nejvic zalibi 🙂

  3. Mam velkou chut se rozjet do Londyna:-)
    Preju hodne stesti v novem zamestnani a nesmutni,rodice prece muzou kdykoliv prijet,je to par hodin letu :-)))

  4. Byla jsem tam se svym prvnim vlcakem 🙂 Hrozne miloval vodu, tak se ze vseho nejdrive vrhnul do vln, po chvili znechucene vybehl a zacal na mne ublizene stekat, coz melo znamenat, neco jako: „Proc jsi mi sakra nerekla, ze ta voda je slana?!?!“

Napsat komentář: Leni ze Sevilly Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *