William

..a nekratší víkend v mým životě…

Přijel v pátek brzy večer. Jela jsem ho vyzvednout do Tunisu na letiště a protože jsem byla šíleně nervozní a nedočkavá, byla jsem tam už o hodinu a půl dřív. Když vyšel z letištní haly, objali jsme se a chvíli v objetí setrvávali.

Pak jsem ho vezla k sobě do Hammametu. Po cestě jsme plácali pátý přes devátý. William zpíval naši oblíbenou pisničku Sometimes I feel like a motherless child, což mi úplně připomělo naše výlety do Skotska a za chvilku jsem získala pocit, jako by těch x měsíců, co jsme se neviděli, vůbec neexistovalo.

Byla jsem najednou strašně hrdá na to, kde tady bydlim a jak mě tu všichni znaj. Že už nejsem malá holka, která je na někom závislá, jako ještě před rokem. A myslím, že William to vnímal.

Dali jsme si víno na terase a pak šli na večeři. Myslela jsem, že potom ještě někam zajdeme na whisky nebo tak, jenže Williamovi se v 11 začaly klížit oči a začal děsně zívat a prosil mě, jestli můžem jít domů.

A tak jsem ho uložila do připravenýho pokoje ke spánku a šla taky sama spát, i když na mě je tahle hodina brutálně brzká.

Druhej den jsme se courali po Medině. Tunisani furt Williama chytali za rukáv a chtěli mu něco prodat, tak von si koupil takovej ten arabskej šátek a dlouhou košili a vypadal v tom děsně legračně. Pak jsme šli na voběd a pak se mě William ptal, jestli bych ho mohla hodit na 7 hodinu večer zase do Tunisu na letiště.

Já jsem koukala jako vrána, protože jsem si myslela, že tu bude ještě do neděle!!! Po obědě si šel zase na chvíli lehnout, protože byl děsně unavenej.

Musim říct, že jsem byla docela zklamaná, protože jsme si to docela užívali, pokud William zrovna nespal. Jenže von je z tý svý práce asi tak vyčerpanej, že už neni schopnej normálního života. Ptala jsem se ho, co bude v neděli dělat a von na to, že si musí připravit nějaký papíry do práce a pak si trochu odpočinout….

A tak jsme pak jeli zpátky do Tunisu. Já myslela, že ho tam trošku provedu, protože Tunis je fakt hezký město a má nádhernou Medinu, jenže na nic prostě nebyl čas.

Na letišti mi asi stokrát děkoval za fantastickej víkend a pak prostě zmizel.

Já jsem si ještě na chvíli šla sednout na terasu, kde jsem koukala na hvězdy a popíjela whisky Lagavulin, kterou mi William přivezl a přemejšlela vo tom, že my dva žijeme v tak rozdílnejch světech, který jsou neslučitelný, že bych se měla vykašlat na jakýkoliv naděje, který jsem si snad ještě kdy dělala. Pak jsem napsala SMS Milanovi, jestli půjde druhej den na pláž. Ale vo tom zase až příště…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „William

  1. William má dobrej vkus na whisky.

    a jestli je zvyklej zit sam, moc s tim nenadelas.
    a pokud te ma rad, je sance, ze to zmeni kvuli Tobe. ale nedelej si moc nadeje. je to dlouhej proces a musi fakt chtit.

    uzivej si ho, dokud ho mas. nema cenu nic planovat ani menit. bud si to sedne nebo ne.

    a hlavne se tim netrap. 🙂

  2. No, já bychbyla hodně zklamaná. Asi bych to i uzavřela (myslím šanci na jiný vztah než kamarádství).

  3. Sice s nejistým výsledkem, ale sloučit se dá cokoli. A i kdyby ne, záleží mu na Tobě a to je to nejkrásnější, co si umím představit 🙂

  4. L: ak na tohle mozna prijdu az casem, ted mi to tak nepripada…

    leni> kez by…i kdyz kdovi, jestli vo to za par let budu stat.

    bos: dik, whisky je uzasna!

    nuli: myslite? ze je to zbytecne doufat v neco vic?

    kharmina: to jsem si prave taky rikala, ze mu na me musi zalezet, kdyz za mnou prijel do tuniska na 24 hodin..

  5. SkodaTo je fakt skoda, taky bych byla rozcarovana a zmatena, co to vsechno ma znamenat. Tak bud zbyva nez cekat co se z toho vyvine anebo (coz ja bych asi urcite neudelala) byt akcni a dojet za nim a primo se zeptat co a jak? Nektery chlapi primo cekaj az je zbali ta holka. No nevim, je fakt hodne zahadnej, ale to se ti na nem asi libi.

  6. lauro: to nejde, to proste kdo ho nezna, nemuze pochopit, ze mu to takhle rict nemuzu. bojim se, ze bych tim ztratila i to pratelstvi.

    saro: to mi povidej….

  7. jé, já tohle četla až teď!

    záleží mu na tobě určitě, jinak by nejezdil, ale je asi fakt hodně zvyklej na ten svůj způsob života…každopádně si myslím, že ti nikdy z života nezmizí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *