Alf leila wa leila

Tisíc a jedna noc

Musim popravdě říct, že jakkoliv jsem byla trošku skeptická k arabskejm zemím, Egypt, Egypťani a arabština, to všchno mi učarovalo tak strašně, že na to budu ještě dlouho vzpomínat. Nebejt teda posledního blbýho zážitku.

S arabštinou jsem nějak extra nepokročila, je to strašně těžká řeč, ale umim pár frází a naučila jsem se arabsky číst a psát, což je na tom asi to nejlehčí, je to prostě jen jiná abeceda. Akorát psací písmo je pro mě nerozluštitelný. Takže teď se ještě naučit mluvit a rozumět a máme to…

Předevčírem jsem se tu potkala s jedim Čechem, Petrem, kterej dělá pro nějakou cestovku plavby po Nilu. Domluvili jsme se, že spolu i s našima turistama půjdem na folkorní večer, kterýmu se říká Tisíc a jedna noc, nebo-li Alf leila wa leila a je to v takovým komplexu kus od Hurghády.

S Petrem jsme si docela pokecali, musim přiznat, že se mi po češtině už docela stejskalo, a zjistili jsme, že máme společný známý v Českejch Budějovicích. Slíbil mi, že se zeptá u svý cestovky, jestli bych pro ně kdyžtak nemohla pracovat v létě, ale moc nadějně to nevidim, prej už je teď docela pozdě.

Na folklorním večeru byla docela legrace. Egyptská hudba, břišní tanečnice v takovejch lesklejch třpytivejch šatičkách plnejch různejch cetek, který na nich zvonily, vlnily obtoustlejma břichama a tancovaly do rytmu týhle tesklivý orientální hudby. Kolem chodili různý fakíři a kejklíři a my s Petrem jsme si dali vodní dýmku a každej pár piv a fakt jsme si to užívali.

Pak já jsem ale musela zpátky taxíkem, protože Petr jel se svejma turistama do hotelu a nikdo nejel do toho mýho. No, tak jsem nasedla do taxíku, byl to takovej jakoby minibus. Vepředu seděli tři chlápci, řidič a asi jeho známej a mladej kluk, tak patnáctiletej. Furt po mě chtěli cigára, tak jsem jim dala celej zbytek krabičky a koukala se ven z okna. Najednou ten starší říká něco tomu mladýmu, mladej se přehoupnul přes přední sedačku ke mě dozadu a začal mi dávat ruce kolem ramen a tisknout se na mě!! Já byla úplně vyděšená, protože jsme byli mimo jakoukoliv civilizaci, venku poušť a já sama se třema chlápkama.

První jsem se nezmohla ani na slovo a pak jsem začala strašně ječet a anglicky sprostě nadávat, tak ten řidič zavolal zas něco na toho mladýho, ten se sebral a vrátil se na místo a pak jsme po celej zbytek cesty všichni mlčeli a já se jen modlila, ať už jsem v pořádku zpátky.

Když mě dovezli do hotelu, chtěli po mě 100 Liber, což je asi třikrát vyšší cena, než by to stát mělo. Tak jsem jim dala 40 a řekla, že drobný nechci. A voni na to, že jim musim zaplatit, jenže já už byla u hotelu, tak jsem vystoupila a řekla jim, že teda ať jdou se mnou na recepci a že zavoláme policajty, ať to rozhodnou. A to se samozřejmě báli, takže za šíleně nespokojenýho hudrání nastartovali ten svůj vrak a vodjeli.

V pokoji jsem si dala štamprlku whisky a chvíli to rozdejchávala. Asi člověk nemůže mít furt jen příjemný zkušenosti….

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 komentářů u „Alf leila wa leila

  1. Jsem si vzpomnela jak jsem jednou stopla auto se ctyrma ciganama a blbka jsem si do nej sedla. Oni potom zajeli do lesa ja zacala rvat, ze jako co se deje. A ti se zacali chlamat, ze jeden z nich potrebuje jit curat….Takze tak nejak podobne naivni jsem byla i ja. Ty jsi jeste k tomu ted v cizine. Tak si dej prosim vetsiho bacha….

  2. Myslím, že máš zvláštní nadání dostat se do průšvihů tak lehce, jako lehce z nich vybruslit. To je fajn. V mé nudě a šedi je to krásný námět ke snění….:)

  3. Sonjo, máš můj obdiv. Našel jsem tenhle blog čistě náhodou při hledání jakékoli zástupné činnosti místo učení, mám teď totiž svaťák, a shodou okolností budu maturovat ve stejné datum co ty loni:)
    Napřed jsem si říkal jo pěkný, to se tak někdo má, ale pak jsem to začal číst chronologicky a můžu říct jedině WOW, tolik zkušeností, co ty za jeden rok, neposbírá někdo ani za celý život. (A stejně tak vím, že já bych na tohle odvahu neměl, jet kompletně na blind někam do ciziny a bydlet u člověka, kterého jsem prakticky v životě neviděl).
    Místy jsem se nehorázně řehtal, místy jsem se jenom usmíval, ale celkově naprosto úchvatné, nepřemýšlelas, že bys tyhle svoje zážitky vydala nějak uceleněji jako knížku? Fakt dobře se to čte:)

  4. Ano, to můžu jen potvrdit. Mne to zaujalo natolik, že jsem si všechny příspěvky od toho úplně prvního vytiskla a teď si je čtu jako knihu po večerech. Mne fascinuje, že pokud bych odhodila svou masku obav a krunýř strachu z odsouzení, byly by mé články na blogu stejné, jako tyto. Sonja je svoje a to je nádhera.

  5. all: ja vim, obcas jsem fakt pekne blba, jenze tady me to fakt nenapadlo. mela jsem stesti. strasny.

    petr a kharmina: nikdy me nenapadlo, ze by nekoho mohly vazne zajimat moje kecy a pomateny zazitky. strasne jste me potesili!

  6. Docela si to umím představit…několikrát jsem jela v Hurgadě v tom jejich minibusu, dodávce, co vydávají někdy za taxík, někdy za autobus (a podle toho se mění ceny) a jednou mě řidič vecpal dovnitř šíleně přecpaného samýma chlapama, který si mě divně prohlíželi ( i moji kamarádku)…no, povím ti, ani jedné z nás z toho nebylo dobře a to bylo za dne. Zaklepat na dřevo, že to u tebe dopadlo dobře…a ten křik, to jsem si vyzkoušela, že to zabírá…zvýšit hlas a začít anglicky nadávat. Oni se bojí, že budou mít průšvih. Tak se drž:-)

Napsat komentář: Kharmina Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *