Pokračování historek z Budapešti

a taky vo tom, jak jsem trapná a nepoučitelná

Ty dny tak strašně ubíhaj, zejtra už zase letim zpátky a musim na jednu strnu říct, že už se docela těšim. Vlastně nevim, co jsem si vod týhle akce vůbec slibovala.

Ve čtvrtek pro mě Martin přijel až skoro v půl desátý, ale vůbec mi předtim nedal vědět, takže už jsem si myslela, že vytuhnu v posteli. Když jsme se domlouvali na „k večeru“, myslela jsem tak kolem šestý sedmý a ne takhle pozdě. Ještě že mám v pokoji TV se satelitem a pár časáků, protože tím, jak jsem nevěděla, kdyže vlastně dorazí, jsem byla už docela jako na trní.

Když ale konečně přijel, nedala jsem na sobě znát svoje lehký naštvání a jeli jsme do jedný strašně luxusní restaurace na večeři- Martin vobjednal kaviár a žabí stehýnka a takovýhle nesmysly, přitom já bych mnohem raději bejvala šla do nějaký útulný maďarský hospůdky na čabajku a domácí víno.

Samozřejmě jsem byla taky dost nevhodně voblečená, protože jsem s tím nepočítala, na což Martin pak udělal lehkou narážku a já přitom zjistila, že mi připadá čím dál tím víc, že se k sobě prostě strašně nehodíme a tohle celý je jeden velkej omyl.

Po večeři jsme šli ještě do baru a docela dost jsme popíjeli a pak se mě Martin ptal, jestli chci jít k němu, ale to jsem s díky odmítla a raději se nechala svézt do svýho hotelu. Tak jako tak jsem měla docela dost a chtěla jsem bejt sama. Jenže, já idiot, jsem se po cestě do pokoje stavila na recepci, kde maj internetovej koutek a šla si omrknout svoje maily a napojila se na chvilku na skype.

To jsem neměla dělat. Já, když se opiju, tak bych neměla mít přístup k internetu a k telefonu, protože mám najednou nepřekonatelnou chuť bejt sdílná celýmu světu a jsem schopná rozesílat úplně šílený maily a po skypu telefonovat a říkat lidem, co si myslim. Nebezpečný.

A to se mi stalo právě v tu chvíli. Na skypu jsem našla Williama /pozn. to je ten úžasnej člověk, u kterýho jsem bydlela v Anglii/ a tak jsem mu napsala, jak se má a že se mi po něm strašně stejská /!!/ a von se ptal kde jsem a co dělám a já mu to řekla, sice jsem první Martina chtěla zamlčet, ale pak to ze mě nějak vypadlo, protože jeho napadlo, že by mohl do Budapešti přiletět za mnou na víkend.

William reagoval docela dobře, jako že chápe a ať se mám hezky a vypnul se z internetu.

Já jsem si dala dole v recepci ještě panáka vodky a jak jsem zjistila druhej den z historie, zkoušela jsem se ještě dovolat na skypu několika lidem, který to naštěstí nevzali. Ufff…. Celej den jsem ale měla depku z toho, co jsem to všecko Williamovi nakecala a začalo mě mrzet, že vlastně trávim čas s někým, kdo mi Williama v životě nemůže nahradit. V týhle chvíli si asi vo mě všichni myslíte, že jsem totální magor, ale to jsou prostě moje pocity, který se daj dost těžko popsat a vysvětlit.

No, Martin každopádně v pátek, co si kvůli mě přeložil spoustu povinností, poznal, že jsem nějaká zamlklá, tak se ptal, co je, ale když jsem řekla, že nic, tak to nechal bejt.  Pak mě vzal do lázní v hotelu Gellert, což byla, musim říct, naprostá bomba, protože tam jsou nádherný bazény a sauna a dělaj tam masáže a tak, takže tam jsem strávili skoro celej den, protože jsme tam pak šli i na pozdní oběd. /Tady se musim smát, protože tohle přesně dělá můj strejda, když chce vidět nějakou ženskou v plavkách-vezme ji do bazénu…/.

I když to bylo strašně prima, nemůžu se prostě zbavit toho pocitu, že tenhle člověk asi fakt nebude pro mě, i když on se chová strašně samozřejmě jako že k sobě patříme.

Dneska ráno jsem se probudila do úplně hnusnýho rána. Venku je takový to šedivo, mlha a prší. Tohle počasí úplně nenávidim a tak se mi vůbec nechtělo z postele. Martin ale navrhnul už včera, že se pro mě v poledne staví, pojedeme spolu nakoupit a on mi dneska u něj doma uvaří voběd a pozve taky pár lidí, cizinců, novinářů, se kterejma se zná z různejch zahraničních cest a tak oběd asi přejde plynule v nějakou party. Tak jsem zvědavá.

Těšim se ale domů a taky na to, až budu moct zase svobodně dejchat. Já asi stejně nikdy s nikym nebudu moct bejt….A ještě k tomu si připadám hrozně, že jsem asi děsně nespravedlivá.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Sonja. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 komentářů u „Pokračování historek z Budapešti

  1. Kdyz pises svobodnedejchat, tak mam pocit ze to nesvobodny vytvari ..Martin ? Protoze bejt sama v Budapesti je jinak svoboda nad svobodu, ne? Ale mne se zdalo, ze se k sobe nehodite uz od zacatku

  2. to je škoda, že to takhle pokračuje 🙁 jinak telekomunikační mánii v opilosti znám moc dobře – to se někdy úplně ráno bojím podívat do historie volání, koho jsem zas obtěžovala.

  3. to asi nebude on, noZ mé zkušenosti, pokud mám pocit nesvobody a nejradši bych co nejrychleji zmizela, je to prostě tím, že to není On. A vždycky jsem pak depresivní, protože jsem chtěla, aby byl. Tak nezoufej.

  4. martinmi přijde takový … jistě bude inteligentní a tak… ale přijde mi poněkud nedovtipný, že, pokud tě bere do luxusní restaurace (a patrně nechodíš běžně v róbách, které by se tam hodily :-))) ) tak by tě měl varovat předem nebo se potom nezlobit, že se oblečeš normálně. možná by ani neškodilo zeptat se tě , jakou hospodu by sis zhruba na večer představovala. nedivím se, že tě to štve. i když na druhou stranu on se v mezích svých možností snaží.
    a co William, neuvažuješ, že se mu ještě ozveš?

  5. L: asi nehodime, ale musela jsem to zjistit sama. jinak budapest je skvela, skoda, ze se zkazilo pocasi.

    dewberry: jsem rada, ze nejsem sama..

    flammerole, paja: presne:(

    frenchie: jakto? tebe taky zklamal nejakej?

    asperia: ja jsem s williamem v pravidelnym kontaktu, i kdyz on se moc neozyva, spis jednou za cas zavola a ja sjem zase po telefonu uplne nemozna. takze s nim to chce osobni setkani. ale k cemu vlastne??? k rozjitreni citu?

  6. sonjo, sice si myslím, že někdo trochu „normálnější“ by Ti neuškodil (já teda nemám moc co říkat, ale přece), jenže z Tvých zápisků jasně vyplývá, že s Williamem Ti bylo dobře, tak proč se mu vyhýbat!:-)

  7. mně se Martin pořád zdá poněkud egoistický a namyšlený.
    a v opilosti blábolíme všichni, z toho si nic nedělej. zase bude dobře, neboj 🙂

  8. flammerole: kdyz si prectes moje zazitky s w. zjistis, ze to je vsechno mnohem slozitejsi nez jen, ze bych se mu ja vyhybala…

    prokopios: tos asi uhodil hrebicek na hlavicku…dik za podporu

  9. ahoj Sonjo, jak ti takhle pročítám web, tak se musím smát… jak lidi trpí pro stejný věci. Já jsem tuhle v pátek popíjela burčák a pak mi nenapadlo nic lepšího, než si na to dát panáka slivovice. Pak jsem si jako ty, otevřela internet, bohužel mám přístup k firemnímu emailu a :
    napsala jsem kolegyni, že je hloupá. (z různých pracovních důvodů) a že to lidem fakt nepíšu ani neříkám, protože hloupej je ten, kdo něco takovýho píše..ale prostě je hrozně pomalá a na všechno se ptá 5x a za týden přijde a zeptá se na tu samou věc a to mě trochu štve.Ale je nová, tak se to dá pochopit, že po 4 měsících je na ni pořád těch informací ještě moc. Jenže.. já to dala na vědomí i šéfovi :-(Dopadlo to sice docela dobře, protože ona si dává pozor a ptá se míň, ale on se mě přišel zeptat, co to znamená, tak jsem musela trapně plácat, že je to jen mezi námi a on mi do toho rozdělovníku nějak skoknul (haha):-(
    No a dál jsem napsala hrozně moc emailů, naštěstí jen dobrým známým, ale docela dost známým a vlivným osobám, samozřejmě, že je že všechny miluju a že se mi stejská a teď to diplomatiky žehlím :-))) ach jo

Napsat komentář: Dewberry Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *